Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2041/2020

26 Cdo 2041/2020-271

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně J. V., narozené XY, bytem v XY, proti žalovanému K. M., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Martinem Kramářem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Křižovnické náměstí 193/2, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu a o návrhu žalovaného na vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2019, č. j. -189, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 1. 2019, č. j. -145, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z nájmu bytu č. XY o velikosti 3+1 s příslušenstvím nacházejícího se ve třetím nadzemním podlaží domu v XY (dále jen „byt“, „předmětný byt“), ze dne 15. 12. 2017, kterou jí dal žalovaný, je neoprávněná (výrok I.), uložil jí povinnost předmětný byt vyklidit ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 6. 2019, č. j. -189, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.) a ve výrocích II. a III. jej zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok II.).

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že výpovědní důvod podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), je naplněn a že ve věci nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by zakládaly rozpor výkonu práva žalovaného s dobrými mravy.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “, neboť předložené právní otázky (oprávněnost výpovědi z nájmu bytu a její rozpor s dobrými mravy) již byly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny a od řešení těchto otázek se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci; přitom rozhodnutí odvolacího soudu je s nimi v souladu.

V rozsudku ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 61/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že ustanovení § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. je třeba vykládat tak, že má-li byt, jehož nájem je vypovídán, užívat pronajímatel, je tento výpovědní důvod naplněn bez dalšího a pro účely posouzení naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu není významné, jaká je jeho intenzita potřeb bydlení. S ohledem na to, že proklamovaný záměr pronajímatele představuje ryze subjektivní skutečnost, jejíž existenci lze vyvrátit jen obtížně, poskytuje nájemci dodatečnou ochranu před zneužitím výpovědi dané (nejen) z tohoto důvodu právní úprava obsažená v ustanovení § 2289 o. z.

Problematika dobrých mravů byla dříve upravena v , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“, přičemž uvedené ustanovení patřilo k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, jejíž vymezení tak závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, proto i v tomto případě je dovolací přezkum založen na posouzení úvah odvolacího soudu z hlediska přiměřenosti. Ustálená judikatura vychází z toho, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení obč. zák., je třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 53/2003 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. ). S účinností od 1. 1. 2014 je tato problematika obsažena v o. z. a v o. z., který vylučuje právní ochranu při zjevném zneužití práva; judikaturu přijatou k výkladu rozporu s dobrými mravy podle obč. zák., lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle o. z. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. ).

Jestliže odvolací soud po zvážení podstatných okolností případu s přihlédnutím k osobním poměrům obou účastníků shledal, že uplatněný nárok není v rozporu s dobrými mravy ani zneužitím práva, nelze jeho úvahu považovat za nepřiměřenou. Ani odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. , není případný, neboť tam vypovídaní nájemci měli (na rozdíl od dovolatelky) neuspokojivé osobní i majetkové poměry.

Protože není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věta první jako nepřípustné odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. 9. 2020

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu