Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 22/2020-B-76

KSOS 37 INS XY29 NSČR 22/2020-B-76

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice A. P., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o vydání rozvrhového usnesení, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Ilonou Pokornou, advokátkou, se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2019, č. j. XY, 2 VSOL XY, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1/ Rozvrhl výtěžek zpeněžení majetkové podstaty dlužnice ve výši 162 075,61 Kč tak, že budou uspokojeny zjištěné pohledávky věřitele č. 1 (České spořitelny, a. s.) v částce 60 990,67 Kč a věřitele č. 2 (Českomoravské stavební spořitelny, a. s.) v částce 101 084,94 Kč (bod I. výroku).

2/ Uložil insolvenčnímu správci, aby provedl rozvrh do 30 dnů od právní moci usnesení a aby mu podal písemnou zprávu o splnění rozvrhu (bod II. výroku).

[2] K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

[3] Odvolací soud vyšel z toho, že čistý výtěžek zpeněžení majetkové podstaty činil 162 025,61 Kč a zajištěný věřitel č. 2 již byl ze zajištění uspokojen v částce 82 971,48 Kč. Dále přisvědčil insolvenčnímu soudu v tom, že zbývající neuspokojená část pohledávky věřitele č. 2 ve výši 422 604,97 Kč tvoří „podíl na rozvrhu“ ve výši 62,37 % a podíl věřitele č. 1 se zjištěnou nezajištěnou pohledávkou ve výši 254 980,64 Kč pak představuje 37,63 %.

[4] Odvolací soud - odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2016, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 91/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 91/2019“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2018, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 118/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 118/2019“) [která jsou, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu] - uzavřel, že pro uspokojení pohledávky zajištěného věřitele při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí konkursní režim.

[5] Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky,která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jakož i právní otázky Nejvyšším soudem sice vyřešené, která však má být dovolacím soudem posouzena jinak, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

[6] Za dovolacím soudem neřešenou má dovolatelka otázku rozdílného postavení zajištěných věřitelů při oddlužení v závislosti na způsobu oddlužení.

[7] Jako otázku, jež by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, dovolatelka předestírá otázku uspokojování zajištěných pohledávek v době po 1. lednu 2014.

[8] Nejvyšší soud dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle , vypočtených v , odmítl podle a 2 jako nepřípustné.

[9] Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[10] Jde především o R 91/2019 (přiléhavě citované též odvolacím soudem). V něm Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého, je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením a je-li způsobem oddlužení plnění splátkového kalendáře, pak věřitel, který v insolvenčním řízení uplatnil vůči dlužníku, jenž je jeho osobním i zástavním dlužníkem, pohledávku s právem na uspokojení ze zpeněžení zástavy (zajištění), se uspokojí (může uspokojit) jen z výtěžku zpeněžení zástavy (zajištění); to platí bez zřetele k tomu, že výtěžek zpeněžení zástavy (zajištění) nepostačuje k plnému uspokojení pohledávky takového zajištěného věřitele. Jen tehdy, je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením a je-li způsobem oddlužení zpeněžení majetkové podstaty, se ta část pohledávky zajištěného věřitele, která nebyla uspokojena z výtěžku zpeněžení zajištění, uspokojí (z výtěžku zpeněžení ostatního majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka) stejně jako ostatní nezajištěné pohledávky; je tomu tak proto, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu [ věta první , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )].

K závěrům R 91/2019 se Nejvyšší soud přihlásil v řadě svých rozhodnutí. Srov. např. R 118/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2019, sen. zn. .

[11] Důvod ke změně závěrů obsažených v R 91/2019 Nejvyšší soud neshledává ani na základě podaného dovolání. Je tomu tak již proto, že otázkou uspokojování zajištěných pohledávek ve vazbě na zrušení , provedené , se Nejvyšší soud v R 91/2019 též zabýval. V jeho důvodech vysvětlil, že ve znění účinném do 31. prosince 2013 obsahoval pravidlo, že ta část pohledávky zajištěného věřitele, která nebyla uspokojena z výtěžku zpeněžení zástavy, se uspokojí stejně jako ostatní (nezajištěné) pohledávky, v větě druhé . Od 1. ledna 2014 není v žádné obdobné pravidlo obsaženo, leč právní praxe je ve shodě v tom, že toto pravidlo má vzhledem k dikci věty první (spojení „v rozsahu zajištění“) a obecnou platnost. Může však být (v je) ve shodě s modifikováno zvláštní úpravou obsaženou v části druhé u některého ze způsobů řešení úpadku. Část druhá pak nestanoví „jinak“ jen při řešení úpadku konkursem. Při reorganizaci je pro postavení zástavního věřitele (včetně vymezení míry jeho uspokojení z nezajištěných částí dlužníkovy majetkové podstaty) určující obsah účinného reorganizačního plánu a při oddlužení „plněním splátkového kalendáře“ platí odchylka zakotvená v ve spojení s (zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění).

Srov. shodně např. R 118/2019 nebo R 91/2019.

[12] Závěry obsažené v R 118/2019 a R 91/2019 vyvrací též argumentaci dovolatelky, podle které „následné právní změny ustanovení jen dokládají, že není a nebyl žádný právní důvod pro rozdílné uspokojování zajištěných věřitelů při oddlužení dle způsobu jeho provedení“. Z odůvodnění označených rozhodnutí je totiž zjevné, že Nejvyšší soud se zabýval výkladem ustanovení , ve znění účinném do 31. května 2019 (před novelizací provedenou ). To platí i pro předmětnou věc, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno 27. listopadu 2015 a usnesení o zjištění úpadku dlužnice bylo vydáno 13. ledna 2016 (viz přechodná ustanovení obsažená v článku II. ).

[13] K řečenému lze doplnit, že Nejvyšší soud se neztotožňuje ani s názorem dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího (i insolvenčního) soudu významně zasáhlo do jejích ústavně zaručených práv. K tomu lze dodat, že ústavní stížnost podanou proti R 118/2019 Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 29. ledna 2019, sp. zn. .

[14] Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2020

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu