Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2053/2020

24 Cdo 2053/2020-372

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D. v právní věci žalobkyně J. B., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, proti žalovaným 1) DEMVED a. s., se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 446, identifikační číslo osoby 259 71 077, zastoupeného Mgr. Janem Kvapilem, se sídlem v Pardubicích, Sakařova 1631, 2) T. M., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Milady Horákové 533/28, o určení vlastnictví a určení neexistence zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. ledna 2020, č. j. -344, , takto:

I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. června 2019, č. j. -308, výrokem I. určil, že žalobkyně je vlastnicí označené bytové jednotky s příslušným spoluvlastnickým podílem na dále specifikovaných částech domů, jakož i s příslušným spoluvlastnickým podílem na označených pozemcích (dále již „bytová jednotka“ nebo „byt“), výrokem II. určil, že označené zástavní právo k bytové jednotce neexistuje, a konečně výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Doplňujícím usnesením ze dne 11. července 2019, č. j. -314, pak soud uložil žalovaným 1) a 2) povinnost zaplatit státu uvedené soudní poplatky.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. ledna 2020, č. j. -344, , rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci potvrdil, v nákladovém výroku II. jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů prvoinstančního řízení, dále potvrdil shora označené doplňující usnesení soudu prvního stupně, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soud podal (v zastoupení svého advokáta) včasné dovolání (pouze) žalovaný 1) (dále též „dovolatel“) s tím, že se odvolací soud při řešení otázky týkající (ne)platnosti předmětné nájemní smlouvy odchýlil od ustálené – dovolatelem označené – judikatury (rozhodovací praxe) Ústavního soudu, byť „nepřehlíží skutečnost, že soud odvolací byl při řešení zásadní otázky hmotného práva v dané věci, tj. otázky platnosti či neplatnosti smlouvy o nájmu bytu ze dne 15. 6. 2006, vázán právním názorem dovolacího soudu, vtěleného do jeho rozsudku ze dne 16. 1. 2019, č. j. -282, a tedy, že zde absentuje (zjevně míněno: existuje) rozpor mezi rozhodovací praxí dovolacího soudu a rozhodnutím soudu odvolacího.“ Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání žalovaného 1) není – jak bude dále vyloženo – ve smyslu přípustné.

Předně je třeba konstatovat, že pokud dovolatel v dovolání argumentuje, že rozhodnutí odvolacího soudu, jež vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, je v rozporu (stejně jako předchozí kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu) s nálezovou judikaturou Ústavního soudu, je třeba takto zformulované dovolání, které též nepostrádá rozvedení odpovídající právní argumentace ve vztahu k nutnosti respektování nálezové judikatury i na posuzovaný případ, považovat za zcela dostačující z hlediska naplnění podmínek pro řádné specifikování dovolacího důvodu ( ) a předpokladů přípustnosti dovolání ( ).

Nejvyšší soud se proto zabýval přípustností podaného dovolání ve smyslu dovolatelem uplatněné dovolací argumentace, přičemž nedospěl k závěru, že by dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako jemu předcházející vydané kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo v rozporu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu, na kterou dovolatel odkazuje, neboť:

- ve věci sp. zn. Ústavní soud dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky pro odmítnutí dovolání z důvodu nesplnění předpokladů přípustnosti dovolání, kteréžto závěry nejsou na nynější případ uplatnitelné (neboť v této věci dovolací soud shledal, že podané dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti);

- ve věci sp. zn. Ústavní soud nesdílel názor Nejvyššího soudu (vyjádřený v jeho usnesení ze dne 6. prosince 2017, sp. zn. ), k obsahu nájemní smlouvy, a to za skutkové situace – odlišující se od nyní posuzované věci – kdy „úhrada za nájem bytu byla sjednána částkou 800,- Kč měsíčně a tato částka měla zahrnovat úhradu za daň z nemovitosti, úhradu za spotřebu vody, náklady za odvoz domovního odpadu, náklady za kominické práce a zálohy spojené s údržbou rodinného domu“, přičemž vyložil, že sice „nezpochybňuje judikaturu, podle níž přímo ze smlouvy, má-li se jednat o smlouvu nájemní, musí být podle ustanovení patrný způsob výpočtu nájemného a úhrad spojených s užíváním bytu (resp. jejich výše)…na druhou stranu ovšem Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelka již ve svém odporu k platebnímu rozkazu podrobně uvedla, z jakých položek, včetně jejich výše, je částka 800,- Kč složena…“, přičemž „z výpočtu stěžovatelky…vyplynulo, že úhrada za plnění spojená s užíváním bytu představuje částku 753 Kč a nájem představoval částku 47 Kč…“; na základě toho Ústavní soud konstatoval, že: „výše úhrady spojené s užíváním bytu (včetně eventuální výše nájemného) je minimálně na základě výpočtu zjistitelná…“; v nyní posuzované věci ovšem odvolací soud (stejně jako v předchozím kasačním rozhodnutí dovolací soud) při rozhodování vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2017, sp. zn. , v němž předmětná nájemní smlouva obsahovala „pouze ujednání o tom, že ‚nájemce je povinen hradit cenu služeb, které jsou spojeny s nájmem bytu‘, aniž by byla stanovena jejich výše či způsob jejího určení“, a za tohoto skutkového stavu věci pak dovolací soud v posledně označené věci dospěl k závěru, že je předmětná nájemní smlouva absolutně neplatná, neboť postrádá jednu z podstatných náležitostí podle obč. zák.; z uvedeného vyplývá, že v tomto směru dovolatelem uplatněná dovolací argumentace není důvodná;

- ve věci sp. zn. , se Ústavní soud zabýval výkladem kupní a darovací smlouvy za skutkových podmínek, které nelze v dovolatelem usuzovaným směrem uplatnit ve skutkových poměrech této věci (k tomu viz předchozí odstavec).

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného 1) podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2020

JUDr. Pavel Vrcha, MBA předseda senátu