Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 109/2019-131

KSLB 76 INS XY76 ICm XY29 ICdo 109/2019-131

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce J. J., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820/37, PSČ 470 01, proti žalovanému Mercedes-Benz Financial Services Česká republika s. r. o.,se sídlem v Praze 4, Daimlerova 2296/2, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 639 97 240, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2019, č. j. 76 ICm XY, 103 VSPH XY ( ), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. května 2019, č. j. 76 ICm XY, 103 VSPH XY ( ), potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že žalobci „nesvědčí věcná legitimace k podání určovací žaloby“. Odkazuje na , , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), odvolací soud zdůraznil, že v konkursu nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění a nepodal-li žalobu o popření vykonatelné pohledávky insolvenční správce, nastal „zákonný účinek zjištění této pohledávky“.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „ “), tak, že odvolací soud „nerespektoval“ závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel tvrdí, že na přezkumném jednání konaném dne 24. července 2012 nebyl insolvenční správce KOPPA, v. o. s., zastoupen ohlášeným společníkem, což má podle dovolatele za následek, že k výsledku přezkumného jednání ani k seznamu přihlášených pohledávek nelze přihlížet. Dovolatel dále uvádí, že v rozporu s (blíže nespecifikovanou) rozhodovací praxí Ústavního soudu nebylo vypořádáno společné jmění manželů (žalobce a jeho manželky H. J.), a namítá, že pohledávka byla žalovanému přiznána rozhodčím nálezem v rozhodčím řízení, které bylo zahájeno na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, a insolvenční soud proto nebyl vázán důvody jejího popření podle .

Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že na řešení dovolatelem předestíraných právních otázek napadené rozhodnutí nespočívá.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení věty první a důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. .

Dovolací argumentace se soustřeďuje na výtku vůči průběhu přezkumného jednání konaného dne 24. července 2012, k otázce vypořádání společného jmění manželů (žalobce a jeho manželky H. J.) a k otázce platnosti rozhodčí doložky, podle níž byla pohledávka žalovaného uplatněna v rozhodčím řízení. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu však spočívá na jiném závěru; totiž na tom, že žalobě nelze vyhovět, jelikož k jejímu podání dlužník, jehož úpadek je řešen konkursem, není věcně legitimován. Proti tomuto závěru se dovolání nijak argumentačně nevymezuje a řešení otázek, jež dovolání klade (posuzováno podle jeho obsahu), je tak pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné. Na uvedeném závěru nic nemění ani v dovolání uplatněný odkaz na závěry vyslovené v R 135/2018, neboť toto rozhodnutí na danou věc skutkově nedopadá.

Závěr, podle kterého za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele (bez zřetele k tomu, zda pohledávku popřel), a jestliže takovou žalobu přesto podá, insolvenční soud ji odmítne podle jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna, je přitom v judikatuře Nejvyššího soudu závěrem ustáleným. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. října 2014, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 9. 2020

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu