Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2001/2020

23 Cdo 2001/2020-89

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně CZ CREDIT & REAL ESTATE, s.r.o., se sídlem v Roztokách, Přemyslovská 1468, PSČ 252 63, IČO 26174553, zastoupené Mgr. Jiřím Strejčkem, advokátem, se sídlem v Mníšku pod Brdy, Ke Škole 901, PSČ 252 10, proti žalované EGERIUS Group a.s., se sídlem v Chebu, Svobody 547/19, PSČ 350 02, IČO 62618113, o zaplacení částky 21 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2020, č. j. -70, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 2. 2020, č. j. -70, změnil odvoláním žalobkyně napadený výrok pod bodem III usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2019, č. j. -62, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyni se nevrací zaplacený soudní poplatek, tak, že se žalobkyni vrací 80 % zaplaceného soudního poplatku, tj. 675 200 Kč.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu (dále jen „ “). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje ve skutečnosti, že dovoláním napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (beze zbytku), a sice otázky postupu soudu při vracení soudního poplatku (zejména přípustnosti jeho krácení) zaplaceného účastníkem dle příslušných ustanovení zákona o soudních poplatcích. Na rozdíl od odvolacího soudu se domnívá, že soud by jí měl vrátit zaplacený soudní poplatek v plné výši.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není přípustné.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. , a v usnesení ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. , konstatoval, že „pokud je ustanovením vyloučena přípustnost dovolání proti rozhodnutím o povinnosti zaplatit soudní poplatek, pak je třeba pod toto ustanovení podřadit i rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na vrácení přeplatku soudního poplatku; v obou případech jde totiž o stanovení výše soudního poplatku, a není proto žádný důvod k tomu, aby (ne)možnost přezkoumání výše soudního poplatku za odvolání dovolacím soudem byla závislá na tom, ve které fázi řízení poplatník výši poplatku napadá, zda se tak stane formou dovolání po právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost k zaplacení poplatku stanovena, nebo formou žádosti o vrácení přeplatku poté, co byl poplatek zaplacen ve výši rozhodnutím soudu stanovené“. Tento závěr lze beze zbytku vztáhnout i na nyní posuzovanou věc.

Na přípustnost dovolání nelze důvodně usuzovat ani z nesprávného poučení o dovolání uvedeného v písemném vyhotovení usnesení odvolacího soudu, které poukazuje pouze na ustanovení , a , nikoli však na shora uvedené ustanovení , v jehož důsledku dovolání podle v této věci není přípustné. Nesprávné poučení odvolacího soudu o dovolání může mít - jak vyplývá z ustanovení - význam jen tehdy, spočívalo-li v uvedení delší než zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku nebo poskytlo-li účastníkům v rozporu se zákonem informaci, že dovolání není přípustné; v uvedených případech, jakož i tehdy, neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, lze podat dovolání buď ve lhůtě, která byla v poučení uvedena v delším trvání než dva měsíce od doručení rozhodnutí (v prvním z uvedených případů), nebo do tří měsíců od doručení (ve zbývajících případech) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Vzhledem k tomu, že dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení odmítl.

Nejvyšší soud nerozhodoval o náhradě nákladů dovolacího řízení, neboť otázka, zda a v jakém rozsahu se vrací soudní poplatek, je vztahem mezi poplatníkem (dovolatelem) na straně jedné a státem na straně druhé – žalovaná není účastnicí řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu o vrácení soudního poplatku žalobkyni (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 9. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu