Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 363/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobců A) Ing. J. D., B) M. D., C) M. C., a D) W. G., všech zastoupených, advokátem, proti žalované M. spol. s r. o., zastoupené, advokátkou, o popření pravosti pohledávky žalované, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2003, č. j. – 26, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců usnesením ze dne 31. října 2003, č. j. – 26, potvrdil usnesení ze dne 20. srpna 2003, č. j. - 20, jímž Městský soud v Praze vrátil žalobcům soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení a 237 odst. 1 písm. c/ (dále též jen „), namítajíce, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle ). V dovolání snášejí argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a požadují, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o vrácení soudního poplatku, není podle ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Dle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o vrácení soudního poplatku však usnesením „ve věci samé“ není; není ostatně ani usnesením, jímž se řízení končí.

Ustanovení , a nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Oproti očekávání dovolatelů nezakládá přípustnost dovolání ani ustanovení ; již proto ne, že nejde o věc konkursu a vyrovnání (o konkursní nebo vyrovnací řízení), nýbrž o spor vyvolaný konkursem (tzv. incidenční spor). Dovolatelé nadto přehlédli odkaz obsažený v (o tom, že ustanovení a 3 platí obdobně), z nějž plyne, že i v případě uvedeném v by muselo jít o usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), dovolání odmítl (, ).

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vztah upravený zkoumaným rozhodnutím (otázka, zda a v jakém rozsahu se vrací soudní poplatek) je vztahem mezi poplatníky (dovolateli) na straně jedné a státem na straně druhé; není zde nikoho, kdo by náhradu těchto nákladů mohl vůči žalobcům – v intencích , a - nárokovat. Právní sféra žalované – jejíž účast v řízení o žalobě těchto dovolatelů skončila právní mocí usnesení o zastavení řízení o této žalobě – není tímto rozhodnutím nikterak dotčena a žalovaná není účastnicí řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu o vrácení soudního poplatku žalobcům (tedy ani účastnicí tohoto dovolacího řízení, byť se v jeho rámci k dovolání vyjádřila).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. září 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář,v.r.

předseda senátu