Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2531/2020

23 Cdo 2531/2020-179

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně EXIMET s.r.o.,se sídlem v Praze 4, Chodov, Hrabákova 1978/6, PSČ 148 00, IČO 48038652, zastoupené Mgr. Janem Polesným, advokátem, se sídlem v Praze, Vinohradská 3330/220a, PSČ 100 00, proti žalované BV elektronik s.r.o., se sídlem v Praze 4, Nusle, V luhu 715/6, PSČ 140 00, IČO 60468173, zastoupené Mgr. Milošem Znojemským, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29/39, PSČ 500 03, o zaplacení částky 147 178 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 11. 2019, č. j. -108, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 25. 4. 2019, č. j. -79, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 147 178 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok pod bodem II) a vůči státu (výrok pod bodem III).

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. -108, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (výrok pod bodem II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení

Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka předestírá k řešení otázku, zda se soud vypořádal se všemi navrženými důkazy a zda všechny důkazy a námitky řádně odůvodnil, přičemž v této souvislosti odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. . Dle dovolatelky se soudy obou stupňů dostatečně nezabývaly zásadním důkazem – e-mailem J. Z. ze dne 11. 5. 2017, přičemž ten má svým obsahem prokazovat, že žalovaná věděla o výši provize, nesporovala tuto výši a navrhla pouze její snížení na částku 76 310 Kč. Mělo tak jít svým způsobem o uznání dluhu ze strany žalované. Dovolatelka dále poukazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. , týkající se povinnosti soudu vypořádat se s tím, proč v rozsudku nečiní žádná zjištění z některých provedených důkazů, a rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. , řešící problematiku tzv. opomenutých důkazů. Odvolacímu soudu vytýká v důsledku výše uvedeného nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.

Touto argumentací však dovolatelka přípustnost dovolání nezakládá. Jejím prostřednictvím zčásti brojí proti zjištěnému skutkovému stavu a proti dle jejího názoru nesprávnému hodnocení důkazů, když předkládá vlastní skutková tvrzení nekorespondující se skutkovými zjištěními učiněnými v nalézacím řízení. Skutkové závěry odvolacího soudu však nepodléhají dovolacímu přezkumu (dovolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů – srov. ) a ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Namítá-li pak dovolatelka, že soud odmítl hodnotit provedený důkaz a jeho rozhodnutí je z toho důvodu nepřezkoumatelné, uplatňuje námitku možné vady řízení, k níž je Nejvyšší soud oprávněn přihlížet pouze v případě, je-li dovolání jinak přípustné ve smyslu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. ). Tato námitka však sama o sobě není způsobilá vyvolat přípustnost dovolání (viz věta druhá ), neboť nezahrnuje relevantní otázku procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo. Na uvedeném přitom nemůže ničeho změnit ani tvrzení dovolatelky ohledně porušení jejího ústavně zaručeného základního práva s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. , z něhož dovolatelka dovozuje přípustnost dovolání. Závěr vyjádřený v citovaném rozhodnutí Ústavního soudu o tom, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle , byl pozdější rozhodovací praxí Ústavního soudu překonán (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , body 22 a 23, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , bod 39, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. ). V již citovaném nálezu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , Ústavní soud zdůraznil, že poskytování ochrany základním právům a svobodám může a musí probíhat podle pravidel stanovených zákonem ( y), které jsou součástí právního řádu. Neznamená to tedy, že by dovolání bylo „projednatelné“, aniž by obsahovalo náležitosti stanovené mj. v , anebo splňovalo předpoklady jeho přípustnosti podle

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věta druhá neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. 9. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu