Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 70/2020-B-119

-119

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmářev insolvenční věci dlužnice J. K., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. XY, o osvobození dlužnice od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Ivetou Trejtnarovou, advokátkou, se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Staré náměstí 49, PSČ 516 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2020, č. j. XY, 2 VSPH XY, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[2] Insolvenční soud uzavřel, že neviděl snahu dlužnice udělat vše pro to, aby věřitelé byli uspokojeni v co možná nejvyšší míře, když dlužnice neplnila schválené oddlužení od počátku řádně a ani následně přes výzvy insolvenčního správce a insolvenčního soudu navzdory upozornění, že by nemusela být na závěr oddlužení osvobozena od placení zbytku dluhů; dlužnice v průběhu 60 měsíců oddlužení splnila pouze 11 % pohledávek nezajištěných věřitelů, namísto předpokládaných 46 %. Tvrzení dlužnice, že byla v pracovní neschopnosti, a nemohla tudíž oddlužení pravidelně plnit, neshledal insolvenční soud relevantním, když oddlužení mělo být plněno ze smlouvy o důchodu třetí osobu a nikoli dlužnicí (smlouva o důchodu nebyla dárcem za trvání oddlužení vypovězena).

[3] K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě IV. výroku.

[4] Odvolací soud – vycházeje ze zjištěného skutkového stavu insolvenčním soudem a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2013“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. – v prvé řadě poukázal na skutečnost, že z obsahu spisu ani z návrhu dlužnice na osvobození od placení zbytku dluhů nijak neplyne, že by dlužnice pravidelné měsíční splátky ve výši 3.500 Kč ze smlouvy o důchodu neobdržela, a tedy že požadované hodnoty plnění v oddlužení nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila. Tvrzení dlužnice o její pracovní neschopnosti nemělo (nemohlo mít) vliv na povinnost dlužnice poukazovat plnění ze smlouvy o důchodu na účet majetkové podstaty.

[5] Z obsahu spisu a ze sdělení insolvenčního správce ze dne 19. února 2018 naopak dle odvolacího soudu plyne, že dlužnice neplnila řádně ani povinnosti vyplývající pro ni z a c/ , o úpadku a způsobech jeho řešení (), a tudíž nebylo možné posoudit ani věrohodnost tvrzení dlužnice, že přes svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav usilovala o přiměřenou výdělečnou činnost.

[6] Konečně nelze návrhu dlužnice na osvobození od placení zbytku dluhů vyhovět z důvodu – uzavřel odvolací soud – že dlužnice netvrdila, natož neprokazovala, že částka, kterou věřitelé obdrželi na uspokojení svých pohledávek v oddlužení, není nižší, než částka, kterou by obdrželi, kdyby byl úpadek dlužnice řešen konkursem [odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sen. zn. (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2018, pod číslem 120)].

[7] Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání (následně doplněné její zástupkyní), jež může být přípustné jen podle , (dále též jen „“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , které Nejvyšší soud odmítl podle a 2

[8] Učinil tak proto, že dovolatelka mu v dovolání (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

[9] Námitku, že nemohla ze smlouvy o důchodu plnit, neboť dárce „někam zmizel“, uplatnila dovolatelka poprvé až v dovolacím řízení. Přihlédnout k této námitce (jež má povahu námitky skutkové) zapovídá Nejvyššímu soudu ustanovení

[10] Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, že odvolací soud dostatečně nezohlednil její majetkové a sociální poměry a zejména její zdravotní stav při posuzování otázky, zda se vlastní vinou ocitla v situaci, kdy nebyla schopna plnit splátkový kalendář v požadované výši (odkazujíc na své podání ze dne 19. června 2020), když napadené rozhodnutí spočívá na jiném závěru; totiž na tom, že zdravotní stav dovolatelky neměl (nemohl mít) vliv na plnění ze smlouvy o důchodu třetí osobou. Proti tomuto závěru se dovolání argumentačně nevymezuje [a řešení otázky, jež dovolání klade (posuzováno podle jeho obsahu), je tak pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné].

[11] V neposlední řadě přípustnost dovolání nezakládá ani námitka směřující proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů (tj. že dovolatelka plnila svoji oznamovací povinnost vůči insolvenčnímu soudu), když skutkový stav, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, nemůže být dovoláním zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při svých úvahách vychází (srov. ).

[12] Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v rovině právní (co do posouzení zjištěného skutkového stavu v poměrech ustanovení ) je napadené usnesení odvolacího soudu souladné se závěry obsaženými v R 77/2013.

[13] V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud též konstatoval, že lhůta 5 let stanovená dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení [plněním splátkového kalendáře] ( ). Žádosti dovolatelky v dovolání (uveřejněném pod č. d. B-104), aby jí byla „prodloužena lhůta insolvence a stanovena jasná splátka, aby mohla uhradit co nejvíce“, již proto nelze vyhovět.

[14] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný v aktuálním znění (srov. bod 2. části první článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2020

Mgr. Milan Polášek předseda senátu