Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1612/2020

26 Cdo 1612/2020-398

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Walter a. s., se sídlem v Praze 5, Smíchově, Radlická 180/50, IČO 00010561, zastoupené Mgr. Janem Hrazdírou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti žalovanému Přemyslu CHMELAŘOVI - TEMPLUM, se sídlem v Praze 5, Smíchov, Radlická 1359/49, IČO 12496391, o zaplacení 51.889,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2005, č. j. -274, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalovaný (nezastoupen advokátem) napadl dovoláním usnesení Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 30. 9. 2005, č. j. -274, jímž potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 7. 7. 2004, č. j. -255, kterým pro nezaplacení soudního poplatku zastavil odvolací řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 4. 12. 2001, č. j. -110, ve znění usnesení ze dne 17. 10. 2003, č. j. -165, ze dne 30. 1. 2004, č. j. -202, a ze dne 19. 6. 2019, č. j. -375 (a to proti výroku I. o věci samé, výroku II. o částečném zastavení řízení a výroku o náhradě nákladů řízení).

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, č. j. -768, byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs (řízení v této věci bylo přerušeno); usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, č. j. -1818, které nabylo právní moci dne 5. 12. 2018, byl konkurs zrušen po splnění rozvrhového usnesení.

Podle ustanovení , , ve znění do 30. 6. 2009 (viz čl. II. bod 12. ) – dále jen „ “., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání není přípustné podle , neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2012, sp. zn. , ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 1997, pod č. 88). Přípustnost dovolání nezakládá ani , a , protože usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno. Podle je sice dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle , o takové usnesení se však v projednávané věci nejedná, neboť šlo o zastavení odvolacího řízení, navíc pro nezaplacení soudního poplatku, nikoliv pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první ve spojení s odmítl jako nepřípustné, aniž se zabýval nedostatkem podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení ( ).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věta první a , neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 8. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu