Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
FED070F9940414BBC125861E00404128.html
HTML · 18.69 KB
No categories available
29 ICdo 69/2020-60
KSLB 76 INS XY76 ICm XY29 ICdo 69/2020-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce J. J., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820/37, PSČ 470 01, proti žalovanému KOPPA, v. o. s., se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 25428578, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. J., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY , o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2020, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY (KSLB 76 INS XY ), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[2] Insolvenční soud – odkazuje na § 160 odst. 1 a 4, § 192 odst. 3 a § 201 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona ) – dospěl k závěru, podle něhož je z obsahu žaloby zřejmé, že jde o žalobu na určení pravosti pohledávky. Jelikož pohledávka byla zjištěna, není dlužník osobou oprávněnou takovou žalobu podat; proto žalobu odmítl.
[3] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Odvolací soud se plně ztotožnil s argumentací a právním posouzením věci insolvenčním soudem.
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), tak, že „soud (…) nerespektoval ve svém odůvodnění výroky vyšších soudů“, přičemž odkazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014 , uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“) a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2013, sp. zn. 8 Tdo 1350/2013 . Dále dovolatel tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen „Listina “), právo vlastnit majetek zaručené článkem 11 odst. 1 Listin y, právo na spravedlivý proces a princip důvěry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci zaručený článkem 1 odst. 1 Ústavy České republik y. Soudům obou stupňů vytýká vady řízení a neúplnost jejich skutkových zjištění. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
[6] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. o. s. ř. , odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř.
[7] Učinil tak proto, že dovolatel v dovolání (proti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř.
[8] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08 , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003 , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 654/2016 (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 133/2017 .
[9] Dovolací argumentace se soustřeďuje k rozporování pravosti pohledávky věřitele č. 1, k výtkám ohledně činnosti insolvenčního správce a dohledu insolvenčního soudu, k průběhu přezkumného jednání v roce 2012 a k dražbě nemovitých věcí v rámci insolvenčního řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na (jiném) závěru, podle něhož žalobě nelze vyhovět, jelikož k jejímu podání není dlužník v konkursu aktivně legitimován. Proti tomuto závěru se však dovolání nijak nevymezuje [a řešení těch otázek, jež dovolání klade (posuzováno podle jeho obsahu), je tak pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné]. Na uvedeném nic nemění ani v dovolání uplatněný odkaz na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1350/2013 a v R 135/2018, neboť tato rozhodnutí na danou věc skutkově nedopadají.
[10] Závěr, podle kterého za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele, bez zřetele k tomu, zda pohledávku popřel, a jestliže takovou žalobu přesto podá, insolvenční soud ji odmítne podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna, je přitom v judikatuře Nejvyššího soudu závěrem ustáleným. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014 , uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. října 2014, sp. zn. II. ÚS 2604/14 , dostupným na webových stránkách Ústavního soudu).
[11] Způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) nevystihují ani námitky, podle nichž odvolací soud zjistil neúplně skutkový stav věci, upřel dovolateli právo navrhovat důkazy a rozhodoval o skutku, pro který nebyla žaloba podána. Jejich prostřednictvím dovolatel odvolacímu soudu toliko vytýká vady řízení, aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva; ani tyto námitky proto dovolání přípustným nečiní.
[12] Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak pomíjí, že k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ). Vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř. , přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou.
[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 163 insolvenčního zákona , § 243c odst. 3 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
[14] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2. části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu