Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1470/2020

22 Cdo 1470/2020-675

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně České přístavy, a. s., IČO 45274592, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 6, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalované WATERMAN Praha a. s., IČO 61672742, se sídlem v Praze 5, Strakonická 5042/2, zastoupené Mgr. Miroslavem Synkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 223/5, o vyklizení pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání Tělovýchovné jednoty Blaník Praha z. s., IČO 00564435, se sídlem v Praze 5, Císařská louka, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2020, č. j. -584, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

V řízení o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 8. 2018, č. j. -443, oznámila Tělovýchovná jednota Blaník Praha z. s. dne 6. 1. 2020 vstup do řízení na straně žalované; při jednání dne 8. 1. 2020 žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl o přípustnosti vedlejšího účastenství.

Městský soud v Praze k návrhu žalobkyně rozhodl usnesením ze dne 8. 1. 2020, č. j. -584, mimo jiné tak, že vstup Tělovýchovné jednoty Blaník Praha z. s. jako vedlejšího účastníka do řízení se nepřipouští.

Proti tomuto rozhodnutí podává spolek Tělovýchovné jednoty Blaník Praha („dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů („ ). Je si vědom toho, že dovolání nemůže být přípustné podle o. s. ř, neboť se nejedná o rozhodnutí, jímž se odvolací řízení končí; tvrdí však, že přípustnost zakládá Připouští-li totiž zákon výslovně dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o přistoupení účastníka podle , nemůže být v téže situaci zbaven opravného prostředku účastník, který do řízení přistoupil podle Tento neodůvodněný rozdíl vede k odepření spravedlnosti a porušení práva na spravedlivý proces. Vychází z již neplatné právní úpravy a dovolací soud by měl proto přehodnotit svoji dosavadní judikaturu, podle které není přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o přípustnosti přistoupení účastníka do řízení podle

Dovolání není přípustné.

Podle dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ), o přistoupení dalšího účastníka ( ) a o záměně účastníka ( ).

Podle může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník (přistoupení účastníka).

Ustanovení pak připouští, aby se řízení jako vedlejší účastník vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnil také ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku (přistoupení vedlejšího účastníka).

Judikatura dovolacího soudu je ustálená v závěru, že výčet procesních rozhodnutí, proti kterým ustanovení (dříve také ) výslovně připouští dovolání, je taxativní (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. , ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. , ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. , či ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. ). Shodně se k uvedené otázce staví také komentářová literatura [viz např. Vojtek, P. in Lavický, P. a kol. ( až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016, s. 994.; také Hamuľáková, K. in Svoboda K., Smolík P., Levý J., Šínová R. a kol. . Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 743].

Dovolací soud nespatřuje důvod k přehodnocení uvedené rozhodovací praxe.

Tvrdí-li dovolatel, že zde není rozumný důvod rozlišovat přistoupení účastníka do řízení podle a podle , přehlíží, že zatímco první z uvedených ustanovení upravuje přistoupení hlavních účastníků řízení, druhé se týká účastníků vedlejších.

Rozdíl je tu především v tom, že o právech a povinnostech hlavních účastníků se v řízení přímo rozhoduje. To u vedlejších účastníků neplatí; vedlejší účastenství sice umožňuje i jiným subjektům, aby – mají-li na výsledku řízení právní zájem – ovlivnily jeho výsledek, o jejich právech a povinnostech se však v řízení nejedná. Právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení spočívá primárně v předcházení dalším sporům: „Účel vedlejšího účastenství tkví v obecném zájmu na hospodárnosti řízení; vedlejší intervence totiž může zabránit vzniku soudního řízení mezi procesní stranou a tím, kdo ji v řízení podporoval“ (viz Dvořák, B. in Lavický, P. a kol. ( až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016, s. 389). Ostatně k tomu lze odkázat také na usnesení ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. , kterým Ústavní soud odmítl ústavní stížnost T. B., jehož vstup do řízení v nyní projednávané věci odvolací soud napadeným rozhodnutím rovněž nepřipustil.

Vyloučení dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nepřípustnosti vedlejšího účastenství, proto nepředstavuje zásah do ústavně zaručených práv dovolatele; dovolatel má vždy prostor hájit svá práva v řízení, jehož bude účastníkem.

Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle odmítl.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení ve věci končí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , publikované pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 8. 2020

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu