Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 609/2020

22 Cdo 609/2020-410

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. B., narozené XY, bytem v Kanadě, XY, zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalované I. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem v Plzni, Guldenerova 547/4, o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 9. 2019, č. j. -392, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud Plzeň-jih rozsudkem ze dne 2. 5. 2019, č. j. -367, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala odstranění 8 ks dřevin tvořících souvislý pás ve vzdálenosti 175 cm od domu č. p. XY ve vlastnictví žalobkyně, vysazených podél hranice pozemku parc. č. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalované a pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalobkyně, uložení povinnosti žalované zdržet se v těchto místech vysazování dřevin, jejichž dospělý vzrůst přesahuje výšku parapetu oken domu č. p. XY směřujících do zahrady žalované, a odstranění dvou ovocných stromů vysazených podél hranice pozemku parc. č. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalované a pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalobkyně (výrok I). Dále zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zajistit celoroční pravidelnou údržbu a průchodnost žlabu – zákrapu nacházejícího se na hranici mezi pozemkem parc. č. XY v k. ú. XY a pozemkem parc. č. st. XY v k. ú. XY, v místech návaznosti na další sousední pozemek parc. č. XY v k. ú. XY (výrok II). Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok III).

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. -392, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že byly-li shora uvedené stromy vysazeny před 1. 1. 2014, není žaloba na jejich odstranění podle , , důvodná. Namítá, že nelze tento závěr bezvýjimečně přijmout, protože pak by nebylo možné domáhat se odstranění žádného stromu, a to ani stromu zjevně nebezpečného, který ohrožuje bezpečnost či ztěžuje výkon vlastnického práva. Soud rovněž opomenul posoudit dohodu uzavřenou mezi žalobkyní a dědečkem žalované jakožto jejím právním předchůdcem, na základě které se právní předchůdce žalované zavázal nevysazovat dřeviny na pozemku ve vlastnictví žalované.

Neztotožňuje se rovněž se závěrem odvolacího soudu, že nelze vyhovět jejímu požadavku na uložení povinnosti žalované zajistit celoroční pravidelnou údržbu a průchodnost žlabu na pozemku ve vlastnictví žalované, jelikož je pouze odpovědností žalobkyně, jakým způsobem si zajistí odvod dešťové vody ze střechy své nemovitosti. Namítá, že žlab se nachází na pozemku žalované, a proto nemá žalobkyně bez dohody se žalovanou či rozhodnutí soudu žádnou možnost zajistit údržbu a celoroční průchodnost uvedeného žlabu.

Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, příp. i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).

Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením otázky hmotného či procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, s tím, že tato právní otázka má být posouzena jinak, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s Pokud má být totiž dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. ). Z uvedeného se podává, že pokud dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nevymezuje řádně, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s

V projednávané věci žalobkyně pouze polemizuje se závěry odvolacího soudu s tím, že právní posouzení věci provedené odvolacím soudem mělo být jiné. Žalobkyně však neuvádí žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od jehož závěrů by se měl dovolací soud odchýlit. Obsahem dovolání žalobkyně je pouhá polemika s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem. V takovém případě však nevymezuje žalobkyně řádně, v souladu s ve spojení s a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat ( a ).

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 8. 2020

Mgr. David Havlík předseda senátu