Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 33/2020

11 Tcu 33/2020-31

USNESENÍ

L. B.

, nar. XY v XY, t a k t o :

Podle analogie §

4 odst. 4 , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů,

se

usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. , jímž bylo ve smyslu ustanovení , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů,

ohledně

občana České republiky

L. B.

, nar. XY v XY, okres Hradec Králové, rozhodnuto, že se na jeho odsouzení rozsudkem Prvoinstančního soudu v Gentu (19. trestní komora), Belgické království, ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. , 2013/133H, a ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Gentu (14. trestní komora), Belgické království, ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. ), hledí jako na odsouzení soudem České republiky,

zrušuje.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Prvoinstančního soudu v Gentu (19. trestní komora), Belgické království, ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. , 2013/133H, a ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Gentu (14. trestní komora), Belgické království, ze dne

3. 12. 2013, sp. zn. ), který nabyl právní moci 2. 2. 2015, byl L. B. uznán vinným trestným činem krádeže za použití násilí s přitěžujícími okolnostmi, podle belgického trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) roků.

Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) rozhodl usnesením ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. , tak, že se na odsouzení občana České republiky L. B. výše označenými rozsudky cizozemského soudu, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Dne 5. 8. 2020 obdržel Nejvyšší soud podání Krajského soudu v Ústí nad Labem, z jehož odkazu na pravomocně skončené řízení o uznání cizozemského rozhodnutí v trestní věci odsouzeného L. B., vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. , lze dovodit, že jde o podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu podle analogie § 4 odst. 4 zákona, neboť ve věci tohoto odsouzeného bylo již pravomocně rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž ohledně občana České republiky L. B., výše označenými rozsudky cizozemského soudu, rozhodl, že se

na jeho odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Podle § 4 odst. 1 zákona platí, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky.

Podle § 4a odst. 3 zákona platí, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Podle § 4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle § 4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle § 4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 5 zákona).

Z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 24. 7. 2020, bylo mj. v bodě ad IV. rozhodnuto, že podle

o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále též jen „z. m. j. s.“), se na území České republiky uznává rozsudek Prvoinstančního soudu v Gentu ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. GE 1l.LA71234-12KAB6, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. GE.11.LA.71234-12KAB6, 2013/133H a ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Gentu ze dne 3. 12. 2013, č. C/1738/13, jímž byl L. B. uznán vinným ze spáchání trestných činů krádeže podle a belgického , krádeže za použití násilí nebo vyhrožování podle a belgického , jichž se dopustil skutky v citovaném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem blíže popsanými a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) roků, přičemž podle práva České republiky by toto jeho jednání bylo kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin loupeže podle , odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle , odst. 2 tr. zákoníku a zločin krádeže podle , písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.

Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. , bylo současně rozhodnuto o tom, že odsouzený L. B. podle § 306 odst. 1 z. m. j. s. ve spojení s § 124 odst. 4 z. m. j. s. vykoná na území České republiky trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem Prvoinstančního soudu v Gentu ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. GE 11.LA 71234-12KAB6, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. GE.11.LA.71234-12KAB6, 2013/133H a ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Gentu ze dne 3. 12. 2013,

č. C/1738/13, s tím, že se výměra trestu přizpůsobuje tak, že se snižuje na trest odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon byl odsouzený L. B. podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

I když se současná úprava ustanovení § 4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. , 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Belgického království (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle analogie , který upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. , ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. , ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. ). A proto, byť dané ustanovení dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací i v případě odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. , jímž rozhodl, že se na předmětné odsouzení L. B. soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 8. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu