Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2383/2020

-539

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobce J. V., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janou Klimentovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 791/39, proti žalovanému V. K., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Veverkova č. 1101/1, o určení relativní neúčinnosti právního jednání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2020, č. j. -515, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020, č. j. -515, není přípustné podle ustanovení , neboť je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce vynaložení náležité pečlivosti k rozpoznání úmyslu dlužníka zkrátit věřitele srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. , a tam vyjádřený závěr, že žalovaná dlužníkovi blízká osoba se může ve smyslu ustanovení obč. zák. ubránit odpůrčí žalobě, jen jestliže prokáže, že o dlužníkově úmyslu zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nevěděla a ani nemohla vědět, přestože vyvinula "pečlivost" k poznání tohoto dlužníkova úmyslu a šlo o "náležitou pečlivost". Vynaložení náležité pečlivosti předpokládá, že osoba dlužníkovi blízká vykonala s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka takovou činnost (aktivitu), aby dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, který tu byl v době odporovaného právního úkonu, z jejích výsledků poznala (tj. aby se o tomto úmyslu dozvěděla)].

Vznáší-li dále žalovaný námitku, že žalovaný nevěděl o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele, na této otázce napadené rozhodnutí nezávisí, neboť odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, nevystavěl své rozhodnutí na tom, že bylo prokázáno, že žalovaný věděl o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele, nýbrž na tom, že žalovaný nevyvinul náležitou pečlivost k poznání úmyslu dlužníka. Ani tato námitka tudíž nezakládá přípustnost dovolání.

Námitkou materiální nevykonatelnosti napadeného rozhodnutí (že je ve výroku rozhodnutí specifikována ½ bytové jednotky a nikoli „ideální“ ½ bytové jednotky) uplatňuje žalovaný údajnou vadu řízení, tím však uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, uvedený v ustanovení , které stanovuje, že dovolání lze podat pouze z důvodu nesprávného posouzení věci. K vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (pokud by jimi řízení skutečně trpělo), dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné ( ).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného na základě výše uvedeného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 8. 2020

JUDr. Lubomír Ptáček Ph.D. předseda senátu