Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1876/2020

23 Cdo 1876/2020-401

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce O. D., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Vítem Havrdou, advokátem se sídlem v Liberci, 1. máje 97/25, proti žalovanému statutárnímu městu Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8, identifikační číslo osoby 00081531, o náhradu škody a zadostiučinění ve výši 25.571.600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 12. 2019, č. j. -369, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení

částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění: (dle )

Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 1. 2019, č. j. -299, zamítl žalobu na zaplacení náhrady škody ve výši 25.571.600 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 2.100 Kč (výrok II.) a zamítl žádost žalobce na ustanovení zástupce pro řízení (výrok III.).

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , (dále jen „ “), s tím, že „napadeným rozsudkem bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a v dané věci je zřejmé, že její posouzení dovolacím soudem má po právní stránce zásadní význam“. Důvodnost dovolání dovozuje z „ustanovení , neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. V dovolání namítá nesprávné právní posouzení námitky promlčení s tím, že odvolací soud nesprávně určil počátek běhu promlčecí lhůty.

K dovolání žalobce se žalovaný vyjádřil tak, že jej navrhuje pro nepřípustnost odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobce rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) a řádně zastoupenou ( ), se zabýval prvotně tím, zda jde o dovolání projednatelné.

Žalobce v dovolání zřejmě vycházel z ve znění účinném do 31. 12. 2012, tj. před novelou provedenou , když jeho přípustnost dovozuje z toho, že „napadeným rozsudkem bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a v dané věci je zřejmé, že její posouzení dovolacím soudem má po právní stránce zásadní význam“ (srov. ve znění do 31. 12. 2012), a důvodnost dovolání dovozuje z „ustanovení , neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. Tato ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 již ale nezná.

V důsledku nesprávné domněnky o použití ve znění účinném do 31. 12. 2012 tak žalobce vůbec nevymezil žádný z předpokladů přípustnosti dovolání taxativně uvedených v (nesdělil, které z hledisek tam uvedených považuje za splněné), jak to vyžaduje ustanovení Sdělení některého z předpokladů přípustnosti dovolání je nutnou obsahovou náležitostí dovolání, jejíž absence brání pokračování v dovolacím řízení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto, rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 7. 2020

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu