Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 455/2020

-400

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné L E D O C O M , spol. s r. o., se sídlem v Praze 10, Hájek, Pod Markétou 22, identifikační číslo osoby 25622731, zastoupené Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Vinohradská 938/37, proti povinné Mc TREE a.s., se sídlem v Praze 9, Živanická 26, identifikační číslo osoby 25071939, zastoupené Mgr. Janem Mauricem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, pro 1 919 798,37 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2019, č. j., -366, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 9. 2019, č. j. -366 potvrdil výrok I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 1. 2019, č. j. -337, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu povinné na částečné zastavení exekuce (pro 1 334 617,67 Kč), výrok II. soudu I. stupně změnil tak, že je povinná povinna zaplatit oprávněné náklady řízení před soudem I. stupně a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud ve svém odůvodnění uvedl, že námitkou započtení lze uplatnit vzájemnou pohledávku povinného za oprávněným bez ohledu na to, zda tato vzájemná pohledávka vznikla před vydáním podkladového rozhodnutí nebo až po jeho vydání, avšak zánik nastane okamžikem, kdy se obě pohledávky setkají (tedy v momentě, kdy se stanou splatnými). Z toho vyplývá, že povinný může vznést námitku započtení vzájemné pohledávky v exekuci. Z hlediska střetu pohledávek je rozhodující okamžik, kdy dospěla pohledávka později splatná. Tyto úvahy jsou zcela zásadní pro posouzení návrhu na částečné zastavení exekuce, neboť pokud by došlo k setkání pohledávek před vydáním vykonávaného rozhodnutí, bylo by na místě zastavit exekuci podle , , dále též „“. Tyto úvahu jsou však předčasné, jelikož odvolací soud v prvé řadě zkoumal, zda právní úkon povinné – zápočet ze dne 9. 2. 2012 má potenciál právního úkonu, který by mohl způsobit zánik pohledávky oprávněné. Dle odvolacího soudu z výše zmíněného zápočtu není zřejmé, která z 32 pohledávek povinné a v jaké výši směřuje proti té které z pohledávek oprávněné a v jakém rozsahu. Vzájemné pohledávky se totiž liší svou výší i dobou splatnosti, a nelze tak bez vylíčení těchto skutečností dovodit, kdy se která pohledávka střetla s pohledávkou oprávněné (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněný v Soudní judikatuře seš. č. 2/2004, pod označením SJ 20/2004, s jehož závěry se ztotožnil i Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. , jakož i usnesení ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. ). Odvolací soud shledal právní úkon povinné ze dne 9. 2. 2012 neplatným právním úkonem, který nemohl vyvolat účinky zániku exekuované pohledávky. Jestliže soud I. stupně řízení o návrhu povinné na částečné zastavení exekuce zastavil, byť na základě jiného právního posouzení, odvolací soud po zopakování dokazování a zjištění skutkového stavu napadené usnesení co do výroku I. potvrdil jako věcně správné.

2. Proti výše uvedenému usnesení podala povinná dovolání. Namítá, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která jako taková nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud řešena a zároveň ve které se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu v podobných otázkách. Povinná se domnívá, že zápočet je zcela určitý a pro strany jasný. V zápočtu je uveden seznam pohledávek, na které povinná započítává na základě faktur vystavených povinnou oprávněné, čísla faktur, datum vystavení, datum splatnosti, uhrazená částka a kolik zbývá k úhradě. Povinná také všechny předmětné faktury založila do spisu. Na základě tohoto je tedy zcela jasné, kdy a v jaké výši se pohledávky setkaly a byly započteny. Soudní praxe (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. ) pak k otázce určitosti zápočtu uvádí, že „započítávaná pohledávka může být v dohodě o vzájemném započtení pohledávek podle ustanovení a násl. obč. zák. identifikována i zprostředkovaně, odkazem nau, v níž je pohledávka popsána“. Přestože se dovolací soud zabýval podobnými otázkami, tuto konkrétní otázku ve vztahu započtení a zastavení exekuce neřešil. Pokud se pohledávky setkaly před právní mocí exekučního titulu, jedná se o důvod zastavení podle Povinná také s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. namítá, že je exekuci možné zastavit po jejím vymožení. V judikatuře, na kterou odkazuje odvolací soud, šlo o skutkově odlišnou věc, kdy započítávající osoba započítala oproti svým pohledávkám, které byly vyšší než pohledávky, proti kterým započítávala, a nebylo tak možné výkladem dovodit, které pohledávky zanikly a které nikoliv, a ve druhém případě šlo o otázku neplatnosti právního jednání pro obcházení smyslu a cíle zákona. Na základě výše uvedeného povinná navrhuje, aby byla usnesení soudu I. stupně a odvolacího soudu zrušena a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že tvrzení dovolatelky je rozporné, namítá-li, že otázka doposud nebyla řešena a zároveň že se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž ani nestanovila žádné konkrétní právní otázky, pouze polemizuje s názorem odvolacího soudu. Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahemy, na níž je zaznamenán (v daném případě zápočtem); nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je jejím předmětem, není-li to poznatelné z textuy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. ). Ohledně určitosti zápočtu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. , v němž byl přijat závěr, že „o neurčitost právního úkonu (jednání) se jedná tehdy, pokud součet pohledávek na straně jedné převyšuje počet pohledávek na straně druhé, přičemž z projevu vůle kompenzujícího nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv. Oprávněná dodala, že povinnou tvrzené pohledávky jsou kombinací neexistujících pohledávek a pohledávek zaniklých započtením. Úvahy dovolatelky ohledně zastavení exekuce v souladu s ustanovením jsou zcela nadbytečné. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné.

4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též „“.

5. Dovolání není přípustné, protože závěry odvolacího soudu jsou v souladu s konstantní judikatorní praxí Nejvyššího soudu a není důvod, aby dotčené otázky byly posouzeny jinak.

6. Z obsahu dovolání lze dovodit (i přesto, že dovolatelka nejprve zmiňuje rozpor s judikaturou - rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. , také s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. , kde dovolací soud učinil závěr, že započítávaná pohledávka může být v dohodě o vzájemném započtení pohledávek identifikována i zprostředkovaně, odkazem nau, v níž je pohledávka popsána), že přípustnost ohledně otázky určitosti započtení vzájemných pohledávek dovolatelka spatřuje převážně v tom, že tato konkrétní otázka v kontextu započtení a zastavení exekuce nebyla dovolacím soudem dosud řešena. K tomuto Nejvyšší soud dodává, že otázka určitosti započtení byla již několikrát v praxi dovolacího soudu judikována.

7. V posuzovaném případě jde o závazkový vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. S ohledem na zápočet povinné ze dne 9. 2. 2012 je namístě aplikovat ve smyslu věty první , , dále též jen „o. z.,“ , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obch. zák.“. Obecnou úpravu započtení však upravuje , , ve znění účinném do 31. 12. 2013. Ten v ustanovení stanoví, že „mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.“

8. Dovolací soud opakovaně připomíná, že za účelem posouzení důvodnosti námitky započtení exekuční soud v řízení o návrhu na zastavení exekuce způsoby vlastními pro řízení na základě zjišťuje (v rámci posouzení prejudiciální otázky), zda tvrzená vzájemná pohledávka vznikla, zda byl učiněn kompenzační projev, zda (a kdy) se obě pohledávky setkaly a v jakém rozsahu, tj. soud musí najisto postavit, zda jsou splněny předpoklady, s nimiž hmotné právo spojuje zánik závazku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. ).

9. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v tom, že právní úkon je neurčitý a tedy neplatný tehdy, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, avšak nikoliv jednoznačný zůstává jeho věcný obsah (včetně předmětu ujednání), přičemž neurčitost obsahu nelze odstranit a překlenout ani za použití výkladových pravidel. Není-li ze zápočtu zřejmé, která pohledávka proti které je započítávána, a v důsledku toho ani to, které vzájemně se kryjící pohledávky započtením zanikly, je nutno uzavřít, že takový úkon započtení je neplatný pro neurčitost (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněný v Soudní judikatuře seš. č. 2/2004, pod označením SJ 20/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. ).

10. V povinnou vyhotovenéě ze dne 9. 2. 2012 („Oznámení o provedení jednostranného zápočtu pohledávek a závazků podle ust. , “) se uvádí, že povinná započítává proti splatnému závazku oprávněné ve výši 1 653 594,23 Kč, který vznikl z „titulu rozsudku Vrchního soudu v Praze pod č. j. -147 ze dne 28. 11. 2011 ve spojení s rozsudkem Městského soudu pod č. j. -104 ze dne 16. 12. 2010“ své splatné pohledávky v celkové výši 1 344 617,67 Kč. Dále v tabulce specifikuje 32 svých pohledávek, které identifikuje číslem faktury, datem vystavení, datem splatnosti, uhrazenou částkou a zbývající částkou k úhradě. V závěruy dodává, že rozdíl mezi pohledávkou a závazkem činící 308 976,56 Kč bude následně uhrazen.

11. Dovolatelce lze přisvědčit, že započítávaná pohledávka může být v dohodě o vzájemném započtení nebo vě o jednostranném zápočtu pohledávek identifikována i zprostředkovaně, odkazem nau (např. fakturu či saldokonto obsahující čísla faktur), v níž je pohledávka popsána (k tomuto srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. ). Z právního úkonu povinné ze dne 9. 2. 2012 však není patrné, která z 32 specifikovaných pohledávek povinné je započítávána proti té které z pohledávek oprávněné a v jakém rozsahu. Pohledávka oprávněné se dle výše uvedených předmětných titulů sestává ze součtu několika dílčích pohledávek v celkové hodnotě 1 919 798,37 Kč, když z rozhodnutí nalézacích soudů (resp. také z faktur předložených oprávněnou v nalézacím řízení) vyplývá, že tyto jednotlivé pohledávky se liší výší a dobou splatnosti. Na základě tohoto nelze dovodit, kdy se které pohledávky oprávněné a povinné setkaly a nastal tak jejich zánik. Odvolací soud se proto neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, jestliže uzavřel, že právní úkon povinné ze dne 9. 2. 2012 je s přihlédnutím k obch. zák. neplatným právním úkonem, který nemohl vyvolat účinky zániku exekuované pohledávky.

12. K samotné námitce dovolatelky ohledně posouzení podmínek pro zastavení exekuce podle nebo g) a možnosti zastavení exekuce po jejím vymožení Nejvyšší soud dodává, že tato otázka nezakládá přípustnost dovolání z toho důvodu, že napadené rozhodnutí na jejím řešení nespočívá. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že právní úkon povinné ze dne 9. 2. 2012 (jednostranný zápočet) je neurčitým a tudíž neplatným právním úkonem, který nemůže vyvolat účinky zániku exekuované pohledávky (tedy ani zastavení exekuce).

13. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dovolání podle odmítl.

14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s větou druhou neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 8. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu