Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4065/2019

-337

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobců a) F. B., nar. XY, bytem XY, b) A. C.-M., nar. XY, bytem XY, Švédsko, c) J. F., nar. XY, bytem XY, d) M. K., nar. XY, bytem XY, e) F. K., nar. XY, bytem XY, f) L. K., nar. XY, bytem XY, zastoupených Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bolzanova 461/5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců a) – e) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2019, č. j. -282, takto:

Odůvodnění:

Žalobci se domáhali náhrady nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem příslušníků Policie ČR, kteří vstoupili dne 5. 4. 2016 do bytu na adrese XY, v němž se zdržovali žalobci a) a b), dne 6. 4. 2016 do bytu na adrese XY, v němž se zdržovali žalobci c) – f) a dne 31. 8. 2016 do bytu na adrese XY, v němž se zdržovali žalobci c) a e), vždy s odůvodněním, že se v něm má nacházet hledaná osoba, L. B., nar. XY. Ten se však v bytě nenacházel a žalobci s provedením prohlídky nesouhlasili, došlo tedy k závažnému a citelnému zásahu do jejich soukromí. Svůj nárok uplatnili u žalované, která jej odmítla hradit, neboť měla za to, že pro postup Policie ČR byly splněny podmínky předpokládané v § 83c zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. ř.“.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 3. 2018, č. j. -238, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila každému z žalobců a) – f) 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 9. 12. 2016 do zaplacení (výrok I) a každému ze žalobců c) a e) nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 30. 3. 2017 do zaplacení (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok III) a státu (výrok IV).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích o věci samé I a II (výrok I) a ve výroku III o nákladech řízení účastníků (výrok II), změnil jej ve výroku IV o nákladech řízení státu (výrok III) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV).

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci a) – e) v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „“, odmítl.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Svůj závěr o tom, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, odvolací soud založil na dvou samostatných důvodech: na posouzení, že pro vstup policejního orgánu do obydlí byly splněny podmínky § 83c odst. 2 tr. ř., neboť policisté měli poznatky vedoucí k vysoce pravděpodobnému závěru (odůvodněnému předpokladu), že se v obydlí zdržuje osoba, na kterou byl vydán příkaz k zatčení, jakož i na tom, že byly splněny rovněž podmínky § 83c odst. 1 tr. ř., neboť vstup do obydlí byl nezbytný pro ochranu práv osob a pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , uvedl, že pokud odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen.

Žalobci svým dovoláním zpochybnili pouze závěr o splnění podmínek § 83c odst. 2 tr. ř., vymezili v něm (dosud neřešenou) otázku, „zda ke vstupu do obydlí podle § 83c odst. 2 písm. c) tr. ř. postačuje, aby policejní orgán měl o tom, že se v místě nachází hledaná osoba, důvodné podezření, resp. aby existoval odůvodněný předpoklad, že tomu tak je, anebo zda je potřebná jistota, že se hledaná osoba v prohledávaném místě nachází, a není-li tomu tak a hledaná osoba není na místě nalezena, je vstup do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek nesprávným úředním postupem“. Závěr o splnění podmínek § 83c odst. 1 tr. ř. žalobci nezpochybnili. Tento závěr, který sám o sobě obstojí jako důvod zamítnutí žaloby, není dovoláním napadán a nemůže ani být předmětem dovolacího přezkumu. Jestliže tedy žalobci svým dovoláním řádně a přípustně nenapadají oba důvody, které vedly odvolací soud k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, nemůže být dovolání shledáno přípustným, neboť dovolání není s to vyvolat zrušení či změnu napadeného rozsudku (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. ).

Ani otázka, „za jakých okolností lze při dokazování v občanském soudním řízení vyjít jako z použitelného důkazu z úředního záznamu Policie ČR“, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť tato otázka již byla Nejvyšším soudem vyřešena a odvolací soud se od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu neodchýlil. Podle této judikatury zákon neurčuje, jakými důkazními prostředky má účastník řízení splnit svoji důkazní povinnost ( ) navrhovat důkazy k prokázání svých tvrzení (neurčuje rozsah skutečností připuštěných jako důkaz); z tohoto hlediska nestanoví žádná omezení a podává pouze příkladný výčet důkazních prostředků, které nejčastěji přicházejí v úvahu. Obecně mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů a právnických osob,y, ohledání a výslech účastníků (srov. ). Z uvedeného vyplývá, že důkazními prostředky listinné povahy v občanském soudním řízení mohou být - podle okolností projednávané věci - též protokol o vyjádření svědka nebo úřední záznam o podání vysvětlení, které byly učiněny v jiném (např. trestním nebo správním) řízení, jestliže jsou způsobilé věrohodně prokázat určitou rozhodnou skutečnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. , či ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. ). Jestliže odvolací soud provedl důkaz úředními záznamy a zhodnotil je způsobem vyplývajícím z ustanovení jako kterýkoli jiný důkaz, je řešení této otázky v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Přípustnost dovolání podle nemůže založit ani otázka, „zda je třeba trvat na tom, aby skutečnosti zachycené v úředním záznamu byly v případě, že to některá ze stran zpochybní, prokázány jiným způsobem, např. výslechem svědků.“ Napadené rozhodnutí spočívá na závěru, že žalobci, kteří popřeli pravdivost úředních záznamů, jejich obsah nevyvrátili, otázku, zda skutečnosti zachycené v úředním záznamu, jsou-li zpochybněny, musí být prokázány jiným způsobem, odvolací soud neřešil. K důkaznímu břemeni v případech, kdy je popřena pravdivost soukroméy, lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. , ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , ze dne 29. 6. 2006 sp. zn. , ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. , a ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. . Prostřednictvím uvedené námitky dovolatelé ve skutečnosti kritizují způsob, jakým soudy nižších stupňů hodnotily předložené listinné důkazy. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že samotné hodnocení důkazů soudem, opírající se   zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v , nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Pro úplnost lze dodat, že skrze uvedený důkazní prostředek se žalobci snaží zpochybnit skutkové okolnosti, které ovšem odvolací soud nepovažoval za relevantní (viditelnost za šera).

K případným vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

V rozsahu výroků o nákladech řízení je dovolání objektivně nepřípustné [ ].

Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 8. 2020

Mgr. Vít Bičák předseda senátu