Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2068/2020

-225

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce: D. A., narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Hanou Nenadálovou, advokátkou se sídlem Hálkova 1406/2, Praha 2, proti žalovanému: Institut klinické a experimentální medicíny, IČO 00023001, se sídlem Vídeňská 1958/9, Praha 4, o 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020, č. j. -201, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2020, č. j. -201, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 6. 2019, č. j. -154, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 2.000.000 Kč, jíž se žalobce domáhal na náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Nejvyšší soud dovolání žalobce podle věty první odmítl, neboť neobsahuje řádné vymezení podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu , a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat. K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. ). Žalobce v dovolání ze dne 20. 5. 2020 (k doplnění dovolání ze dne 10. 6. 2020 nemohlo být přihlédnuto, neboť bylo podáno po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty, srov. ) nejprve cituje celé ustanovení obsahující čtyři různé podmínky přípustnosti dovolání, které však nejsou navzájem slučitelné (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. ), a následně opakuje zákonnou dikci dvou z nich, tj. ohledně rozporu s judikaturou dovolacího soudu a ohledně otázky dosud neřešené. Ani tyto dva důvody neobstojí vedle sebe, není-li vymezeno, zda se týkají různých otázek a jakých. Dovolatel přitom neoznačuje žádnou judikaturu dovolacího soudu nebo Ústavního soudu, s níž by byly závěry odvolacího soudu v rozporu. Splnění zákonem vyžadovaných náležitostí nelze dovodit ani z obsahu dovolání, v němž dovolatel sice formuluje právní otázku vztaženou k výkladu o. z. a k řešení postupu žalované tzv. lege artis, zároveň však svou argumentaci opírá o kritiku postupu odvolacího soudu při doplnění dokazování znaleckým posudkem, neboť se domáhá vypracování posudku zcela jiným znalcem. Nedostatek popsané náležitosti dovolání je tak podtržen vymezením nezpůsobilého dovolacího důvodu, směřujícího nikoliv k právnímu posouzení věci, nýbrž k revizi skutkových zjištění.

I z judikatury Ústavního soudu se přitom podává, že pokud vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ). Dovolací soud není oprávněn si předpoklad přípustnosti dovolání vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. ) a ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle d (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 8. 2020

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu