Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Nd 253/2020

32 Nd 253/2020-478

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně C. W., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze – Novém Městě, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 00025429, o náhradu škody dle , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o námitce podjatosti soudce Nejvyššího soudu uplatněné v řízení o dovolání žalobkyně protirozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2020, č. j. -444, vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 1. 11. 2018, č. j. -382, doplněným usnesením ze dne 20. 11. 2018, č. j. -388, zamítl žalobu o zaplacení částky 757 859 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 8. 2011 do zaplacení a částky 4 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 8. 2011 do zaplacení (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů státu (výrok pod bodem III).

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. a rozhodnout o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2020, složenému ze soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila.

Podáním datovaným dnem 5. 6. 2020 a doručeným Nejvyššímu soudu dne 8. 6. 2020 žalobkyně uplatnila námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona. Důvod jeho vyloučení spatřuje v tom, že v období 9/2008 – 7/2009 působil jako poradce žalované (Ministerstva spravedlnosti), dále působí jako lektor Justiční akademie, která je organizační složkou státu podléhající Ministerstvu spravedlnosti, a za tuto činnost patrně pobírá od žalované příjem, což dle mínění dovolatelky svědčí o jeho pozitivním vztahu k žalované a negativním vztahu k žalobkyni, coby osobě poškozené stranou žalovanou. Opírá se při tom o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a o judikaturu Ústavního soudu, z níž odkazuje příkladmo na závěry přijaté v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. .

JUDr. Pavel Simon ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že k účastníkům řízení ani k věci samé nemá žádný vztah a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Potvrdil, že v době před a během prvního českého předsednictví v Radě Evropské unie působil jako poradce mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti, a to jako odborník na mezinárodní právo soukromé, šlo o funkci neplacenou, kterou vykonával zároveň s funkcí soudce Okresního soudu v Chebu, a přisvědčil také, že je veden jako jeden z lektorů Justiční akademie ČR, tyto skutečnosti však podle jeho názoru nezakládají obavu z možné podjatosti. Žalobkyně by dle jeho mínění mohla použít silnější argument v tom, že je zaměstnancem státu, kdy jeho plat výrazně přesahuje jeho příjmy z dohod o provedení práce uzavřených v minulosti s Justiční akademií ČR, taková argumentace by však vedla k absurdnímu závěru, že by zde nebyl žádný soudce, který by mohl ve vztahu proti státu rozhodovat, neboť všichni soudci placení ze státního rozpočtu by museli být z rozhodování takových sporů vyloučeni.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti [odstavec 1].Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech [odstavec 4].

Podle věty druhé o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2020 byla věc o vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. předložena senátu 32 Cdo.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sen. zn. , jež je – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná – dostupné na jeho webových stránkách).

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise, sešit č. 3, ročník 2002, pod číslem 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.

Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce v uvedeném smyslu je přitom dán, je-li zde objektivní skutečnost, nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení, která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

V posuzovaném případě nejsou známy žádné takové okolnosti, z nichž by bylo možno v intencích zákonem nastavených a judikaturou blíže vysvětlených kritérií dovodit důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudce JUDr. Pavla Simona. Z toho, co žalobkyně uvádí, nic nenasvědčuje tomu, že jmenovaný soudce má k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům vztah významný z hlediska ustanovení a 2 ; takový vztah nevyplývá ani z argumentace žalobkyně vztahující se k působení JUDr. Pavla Simona na shora označených pozicích.

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dospěla k závěru, že skutečnost, že soudce byl v minulosti zaměstnancem účastníka řízení, nezakládá sama o sobě jeho poměr k účastníkovi, který by měl za následek pochybnost o nepodjatosti, neboť je třeba zvažovat též dobu, která od ukončení pracovněprávního vztahu uplynula, a osobní vztahy soudce ke statutárním orgánům zaměstnavatele, případně jejich členům, jakož i k dalším zaměstnancům účastníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. , které bylo uveřejněno v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 2000, pod číslem 34). Nejvyšší soud přijal též závěr, že soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obdobně tedy nemůže založit pochybnost o nepodjatosti JUDr. Pavla Simona skutečnost, že před více než deseti lety krátce působil u žalované jako poradce na mezinárodním odboru, ani to, že nyní působí jako jeden z lektorů u jiné organizační složky státu.

Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (článek 82 odst. 1 y) navíc plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, který však v posuzované věci předložen nebyl (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. , dostupné na webových stránkách Ústavního soudu).

Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označený soudce Nejvyššího soudu není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. . Jelikož nebylo prováděno dokazování, rozhodl o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 7. 2020

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu