Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 162/2020

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Schubert partner, a. s., IČO 27120902, se sídlem v Praze 3, Jana Želivského 2, zastoupené JUDr. Janem Mejzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 635/6, proti žalované Oldar Group SP. z. z. o., se sídlem v Komorówě, Sokołowska 16, Polská republika,o určení místní příslušnosti podle pro žalobu o zaplacení částky 13 775,80 PLN s příslušenstvím, takto:

Odůvodnění:

Nejvyššímu soudu byla dne 21. 4. 2020 doručena žaloba na zaplacení částky ve výši 13 775,80 PLN s příslušenstvím a současně žádost žalobkyně o určení místně příslušného soudu podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Žalobkyně uvedla, že jako odběratelka uzavřela s žalovanou jako dodavatelkou kupní smlouvu o dodávce 252 000 kusů čerstvých slepičích vajec, a to ústní dohodou o dodávce, na základě které byla vystavena proforma faktura ze dne 4. 9. 2019 ve výši 68 040 PLN, kterou žalobkyně dne 5. 9. 2019 uhradila. Při převzetí vajec v sídle žalobkyně dne 7. 9. 2019 pracovníci žalobkyně a řidič žalované zjistili, že při převozu došlo k rozbití celkem 28 440 kusů vajec o celkové váze 1 650 kg. Podle tvrzení žalobkyně v přímé souvislosti s neodborně naskladněnými vejci žalovanou žalovanému (pozn. Nejvyššího soudu – správně zřejmě žalobkyni) vznikla další věcná škoda:

- 1 225 PLN jako vícenáklady na odpracované hodiny zaměstnanců žalobkyně v důsledku nucené vykládky a likvidace vajec v sobotu 7. 9. 2019 v rozsahu 24,5 hodiny - 2 520 PLN jako vícenáklady na odpracované hodiny zaměstnanců žalobkyně v důsledku nucené vykládky a likvidace vajec ve všední den v rozsahu 60 hodin - 1 717,20 PLN jako odpis 6 360 kusů vajec při nuceném přeskládání palet dne 7. 9. 2019 - 2 937,60 PLN jako odpis 10 880 kusů vajec a vynucená příprava před tříděním vajec dne 9. 9. 2019 - 3 024 PLN jako odpis 11 200 kusů vajec a vynucená příprava před tříděním vajec ve dnech 9. 9. 2019 – 11. 9. 2019- Náklady na likvidaci kafilerního odpadu dne 10. 9. 2019 o váze 720 kg- 1 122 PLN jako náklady na likvidaci kafilerního odpadu dne 12. 9. 2019 o váze 1000 kg - 476 PLN jako náhrada proložek za mokré a zničené proložky při přeskladnění v počtu 2 800 kusů - 84 PLN jako náklady na likvidaci odpadu zničených proložek- 502 PLN jako náklady na snížení výkonu balení a kontroly a přebírání - 168 PLN jako náklady na mimořádný úklid po vykládce a balení

Celkem tedy žalobkyně požaduje v důsledku dodání rozbitých vajec po žalované částku 13 775,80 PLN spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 13 775,80 PLN od 2. 1. 2013 (pozn. Nejvyššího soudu – správně zřejmě 2. 1. 2020) do zaplacení, dále náklady soudního řízení.

Žádost o určení místně příslušného soudu podle žalobkyně zdůvodnila tím, že pravomoc soudů České republiky je založena a písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), neboť osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, přičemž tímto místem je sídlo žalobkyně, tedy Jana Želivského 2, Praha 3, Česká republika.

Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud určil, který soud věc projedná a rozhodne.

Žalobkyně v odůvodnění návrhu na určení místně příslušného soudu ve smyslu uvedla, že jako právnická osoba se sídlem v České republice žaluje právnickou osobu se sídlem v Polské republice, přičemž z obsahu spisu ani tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by žalovaná měla v České republice majetek a není zde umístěn závod či organizační složka jejího závodu.

Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována,

a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:- v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno,- v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty,c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).

Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely kupní smlouvu, proto soudem místně příslušným podle čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážky první nařízení Brusel I bis je místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, tedy Jana Želivského 2, Praha 3, Česká republika, neboť sídlo žalobkyně bylo místem, kde mělo být a bylo zboží dodáno. Žalobkyně zjevně přehlédla, že uvedené nařízení v daném ustanovení neupravuje toliko mezinárodní, ale i místní příslušnost.

V posuzovaném případě proto nejsou splněny podmínky pro postup podle , podle kterého, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Soudem místně příslušným je totiž podle písm. b) nařízení Brusel I bis soud místa, kam mělo být zboží podle smlouvy dodáno, což je podle žalobních tvrzení místo nacházející se v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 3. Nelze tak dovodit, že by podmínky místní příslušnosti chyběly nebo je nebylo lze zjistit (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. ).

Nejvyšší soud dále uvádí, že na uvedenou žalobu o zaplacení částky ve výši 13 775,80 PLN s příslušenstvím je třeba hledět tak, že byla podána u Nejvyššího soudu.

Podle nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Podle bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle odstavce 6 uvedeného ustanovení v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení tím není dotčeno.

Protože zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně ( ), a předmět řízení zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně ( ), rozhodl Nejvyšší soud podle , že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy ( ).

Nejvyšší soud zároveň rozhodl podle o tom, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 3, jehož místní příslušnost vyplývá z písm. b) nařízení Brusel I bis.

Na tomto soudu je, aby opětovně přezkoumal podmínky řízení, včetně otázky mezinárodní a místní příslušnosti, neboť tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu není v daných otázkách vázán.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 7. 2020

JUDr. Pavel Simon předseda senátu