Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
87480.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 340/15
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Veroniky Novákové, zastoupené Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 10. 2013, č. j. 10 C 63/2013 -39 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2014, č. j. 9 Co 36/2014 -73, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces, právo na rovnost všech účastníků řízení, právo na veřejnost a ústnost soudního jednání a také právo na řádnou přípravu obhajoby. Přitom odkazuje na čl. 36 odst. 1 , čl. 37 odst. 3 , čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a taktéž na čl. 96 odst. 1 Ústavy České republik y (dále jen "Ústava ").
2.Okresní soud v Litoměřicích napadeným rozsudkem nařídil stěžovatelce zaplatit částku 15.022 Kč s příslušenstvím, neboť stěžovatelka obývá po uplynutí nájemní smlouvy předmětný byt bez právního důvodu, čímž se jí dostalo bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky. Stěžovatelka argumentovala tím, že nájemní smlouva obsahuje ustanovení o prodloužení nájmu na dobu neurčitou v případě dodržení všech bodů dané smlouvy. Dále uvedla, že nájemné bylo předplaceno investicemi do bytové jednotky. Okresní soud ale shledal ustanovení nájemní smlouvy jako neurčité a dovodil, že k prodloužení nájemní smlouvy nedošlo. Druhým výrokem okresní soud rozhodl o nákladech řízení, které mají být taktéž uhrazeny stěžovatelkou.
3. Stěžovatelka napadla rozsudek v celém rozsahu odvoláním. Odvolání odůvodnila tím, že nájemné je již dopředu uhrazeno prostřednictvím vynaložených investic a taktéž uvedla, že na základě výše uvedeného ustanovení došlo k prodloužení nájemní smlouvy. Krajský soud se ztotožnil s názorem okresního soudu a dodal, že stěžovatelka užívá předmětný byt bez právního důvodu, neboť nedošlo k uzavření dohody o prodloužení trvání nájemní smlouvy. K námitce o finančních investicích uvedl, že náhrada za bezdůvodného obohacení nemůže být předem kompenzována investicemi na základě ustanovení smlouvy, která již zanikla. Odvolací soud v podstatné části rozsudku, týkající se uložení povinnosti zaplatit předmětnou částku, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a také nově rozhodl o nákladech řízení, jež mají být stěžovatelkou uhrazeny.
4. Stěžovatelka shledává porušení práva na spravedlivý proces v postupu a právním posouzení merita věci obecnými soudy. Okresní soud rozhodl bez přítomnosti stěžovatelky, která se pro nemoc jednání nezúčastnila a nemohla tak uplatnit své námitky proti žalobě. Postupem soudů jí bylo znemožněno se za pomoci advokáta připravit v dostatečném předstihu na soudní jednání. Stěžovatelka nesouhlasí s interpretací předmětného ustanovení nájemní smlouvy obecnými soudy, prostřednictvím něhož mělo dle jejího přesvědčení dojít k prodloužení nájmu. Taktéž nebyly brány v potaz námitky stěžovatelky, týkající se předplacení nájemného prostřednictvím vynaložených investic. Stěžovatelka rovněž rozporuje postup soudů při určování výše bezdůvodného obohacení a poukazuje na nevyhovující stav bytové jednotky.
II. Hodnocení Ústavního soudu
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republik y (dále jen "Ústava ") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález
sp. zn. III. ÚS 23/93
ze dne 1. 2. 1994, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Pravomoc Ústavního soudu je založena k přezkumu rozhodnutí, proti nimž stížnost směřuje, výlučně z hlediska dodržení ústavněprávních principů.
6. Jako klíčovou námitku své ústavní stížnosti uvádí stěžovatelka procesní pochybení soudu prvního stupně, který i přes její omluvu ze soudního jednání rozhodl v její nepřítomnosti. Z obsahu spisu Okresního soudu v Litoměřicích, který si Ústavní soud za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal, byly zjištěny následující skutečnosti. Dne 16. 9. 2013 požádala stěžovatelka telefonicky okresní soud o opětovné zaslání předvolání k soudu. Ve stejný den bylo předvolání soudem vypraveno a stěžovatelka si převzala písemnost dne 20. 9. 2013. Jednání bylo nařízeno na den 24. 10. 2013, stěžovatelka se z toho jednání omluvila dne 22. 10. 2013.
7. V souladu s právě uvedeným tedy Ústavní soud konstatuje, že argumentace stěžovatelky se do značné míry míjí se skutečnostmi vyplývajícími ze spisu. Stěžovatelce byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba k najití právního zástupce, který ji v den jednání mohl pro její nemoc u soudu zastupovat. Nad rámec právě uvedeného Ústavní soud také nepřehlédl, že stěžovatelka ani v ústavní stížnosti v podstatě nerozvádí, jak by její přítomnost při jednání ovlivnila výsledek řízení před okresním soudem. Byla-li stěžovatelka skutečně přesvědčena o závažnosti pochybení odvolacího soudu, mohla proti jeho rozhodnutí brojit žalobou pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř. "). Podání této žaloby stěžovatelka v ústavní stížnosti nezmiňuje.
8. Ve zbývající části ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti způsobu interpretace a zdůvodnění hodnocení merita věci obecnými soudy. Dále rozporuje způsob, jakým se obecné soudy vypořádaly s jejími argumenty. Ústavní soud deklaruje, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu je jednou ze záležitostí obecných soudů. Nicméně ústavním požadavkem je povinnost soudů a ostatních veřejných orgánů svá rozhodnutí řádně odůvodnit (viz např. nález
sp. zn. I. ÚS 2771/10
ze dne 5. 5. 2011 (N 86/61 SbNU 337), nález
sp. zn. I. ÚS 1368/11
ze dne 24. 4. 2012 (N 87/65 SbNU 181), nález
sp. zn. III. ÚS 84/94
ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257). Ústavní soud dochází k názoru, že krajský soud svoji interpretaci nájemní smlouvy v napadeném rozhodnutí dostatečně zdůvodnil. Pouhý nesouhlas stěžovatelky s meritorním rozhodnutím nezakládá důvodnost ústavní stížnosti. Obecné soudy ve svém závěru dostatečně objasnily, proč nepřihlédly k argumentu stěžovatelky zdůrazňujícímu předplacení bezdůvodného obohacení, rovněž řádně odůvodnily postup určení výše bezdůvodného obohacení. Podle ustálené judikatury je v pravomoci Ústavního soudu zasáhnout pouze tehdy, pokud by rozhodnutí obecných soudů bylo projevem svévole nebo bylo v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy
sp. zn. III. ÚS 224/98
ze dne 8. 7. 1999,
sp. zn. III. ÚS 150/99
ze dne 20. 1. 2000 či
sp. zn. III. ÚS 269/99
ze dne 2. 3. 2000). Taková situace však v nyní posuzované věci nenastala.
9. Na základě uvedených skutečností Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, a proto ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. března 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu