Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1687/2020

20 Cdo 1687/2020-326

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného J. C., sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Bc. Tomášem Hodysem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská č. 18, proti povinnému Z. Č., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1015/55, pro 246 497 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2019, č. j. -270, t a k t o :

Dovolání povinného se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 3. června 2019, č. j. -186, rozhodl o zastavení exekuce vedené na základě pověření téhož soudu ze dne 15. 9. 2017 soudním exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem, Exekutorský úřad Plzeň-město, na majetek povinného k uspokojení peněžité pohledávky oprávněného ve výši 246 497 Kč s příslušenstvím. Dovodil, že došlo k zániku exekvované pohledávky ještě před jejím postoupením na oprávněného, když částka ve výši 164 000 Kč byla uhrazena na základě platně učiněného zápočtu ze dne 1. 8. 2017, a částka ve výši 82 497 Kč byla uhrazena vložením do pokladny právního předchůdce oprávněného povinným dne 2. 8. 2017. O této skutečnosti byla dne 7. 8. 2017 informována právní zástupkyně právního předchůdce oprávněného.

K odvolání oprávněného a povinného (ten brojil pouze proti nákladovému výroku) bylo usnesení soudu prvního stupně usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2019, č. j. -270, změněno tak, že exekuce se částečně zastavuje do částky 82 497 Kč a do částky 164 000 Kč se nezastavuje. Odvolací soud dospěl k závěru, že k zániku exekvované pohledávky co do výše částky 164 000 Kč započtením pohledávek povinného nedošlo, a není tedy v tomto rozsahu dán důvod pro zastavení exekuce. Dovodil, že povinný jakožto tehdejší likvidátor právního předchůdce oprávněného nemohl účinně doručit jednostranný zápočet datovaný dnem 1. 8. 2017 právnímu předchůdci oprávněného tím, že jej předal sám sobě ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Z důkazu, a to smlouvy o vedení účetnictví a výkonech spojených s vedením účetnictví ze dne 30. 7. 2015, dospěl k závěru, že povinný nemohl účinně doručit zápočet ani účetní právního předchůdce oprávněného, neboť nebyla oprávněna přijímat od třetích osob písemnosti pro právního předchůdce oprávněného, protože nebyla jeho zaměstnancem, ale pracovala pro právního předchůdce oprávněného jako fyzická osoba samostatně podnikající. Povinný se nemůže dovolávat ani případného překročení zástupčího oprávnění této účetní ve smyslu a o. z., jelikož s ní uzavíral předmětnou smlouvu, a musel tak vědět o rozsahu jejích oprávnění. O zápočtu ze dne 1. 8. 2017 povinný informoval JUDr. Dagmar Mixovou (jednu z dalších dvou likvidátorů právního předchůdce oprávněného) až poté, kdy mu bylo oznámeno postoupení pohledávky, k zániku exekvované pohledávky v rozsahu povinným k započtení použitých pohledávek ve výši 164 000 Kč tedy nemohlo dojít ( věta druhá in fine , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). V emailu ze dne 7. 8. 2017, který právní zástupce povinného adresoval právní zástupkyni právního předchůdce oprávněného, žádný kompenzační úkon obsažen nebyl. Ani z obsahu dopisu ze dne 1. 9. 2017 nevyplývá, že by povinný oznámil oprávněnému existenci pohledávek povinného způsobilých k započtení za právním předchůdcem oprávněného ( obč. zák., o. z.). Jelikož existenci těchto pohledávek povinný oprávněnému neoznámil včas, nemohlo dojít k zániku exekvované pohledávky ve výši 164 000 Kč úkonem započtení učiněným v podání povinného doručeném soudu dne 29. 11. 2019 a oprávněnému dne 10. 12. 2019, ani oznámením o jednostranném zápočtu pohledávky ze dne 4. 12. 2019 doručeném oprávněnému dne 6. 12. 2019. Ohledně částky ve výši 82 497 Kč se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že nemohlo dojít k účinnému doručení zápočtu právnímu předchůdci oprávněného skrze účetní, která dle povinného byla zástupcem podnikatele (byl zde smluvní vztah). Účetní běžně mívají oprávnění k takovým majetkovým úkonům, a proto byl povinný v dobré víře, když tento zápočtový úkon činil. I pokud by účetní takové oprávnění neměla, nesl by za právní jednání následky v souladu s § 431 o. z. podnikatel. Zástupci podnikatele měli dle § 446 o. z. povinného informovat o překročení zástupčích oprávnění účetní, když se o provedeném zápočtu dozvěděli prostřednictví právní zástupkyně právního předchůdce oprávněného, což ovšem neudělali. Povinný dále rozporoval závěr odvolacího soudu, že dopisem ze dne 1. 9. 2017 nedošlo k oznámení započitatelných pohledávek povinného oprávněnému. S ohledem na shora uvedené proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněný k podanému dovolání uvedl, že jej nepovažuje za přípustné. Stran námitek povinného uvedl, že povinný nepochybně věděl o rozsahu zástupčího oprávnění účetní, která nebyla oprávněna přijímat od třetích osob písemnosti pro právního předchůdce oprávněného, když vůči ní činil své jednostranné zápočtové jednání. Nejednal tak v dobré víře, když doručoval zápočet této účetní a nelze mít uvedené doručení zápočtu za účinné. Dále uvedl, že k oznámení povinného o započitatelné pohledávce oprávněnému nedošlo ve smyslu § 1884 odst. 1 o. z. bez zbytečného odkladu, když povinný od počátku oprávněnému jako postupníkovi neoznamoval existenci započitatelné pohledávky, kterou by do budoucna mohl namítat k započtení, nýbrž její neexistenci, kdy pohledávka dle názoru povinného zanikla jednostranným zápočtem, který však nebyl niky účinně doručen. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání povinného pro nepřípustnost odmítl, eventuálně aby jej zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 ) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Ačkoliv dovolatel uvádí, že důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, z obsahu dovolání takové skutečnosti nelze dovodit. Podstatu dovolání povinného představuje kritika hodnocení konkrétních důkazů soudem druhého stupně a jeho skutkových závěrů, což však přípustnost dovolání bez dalšího založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. ). Dovolatel dovolacímu soudu nepředkládá žádné právní otázky k řešení, nýbrž cituje dvě pasáže z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, s nimiž nesouhlasí. První z nich je závěr odvolacího soudu ohledně účinnosti doručení zápočtu právnímu předchůdci oprávněného prostřednictvím účetní a možnosti aplikace ustanovení týkajících se překročení zástupčího oprávnění této účetní (§ 431, § 446 o. z.). Zde dovolatel rozporuje hodnocení důkazů provedené odvolacím soudem, a to zejména smlouvy o vedení účetnictví a výkonech spojených s vedením účetnictví ze dne 30. 7. 2015 a okolností, za nichž byla tato smlouva uzavřena. V druhé citované pasáži dovolatel nesouhlasí s tím, že dle odvolacího soudu dopisem ze dne 1. 9. 2017 nedošlo k oznámení započitatelných pohledávek povinného oprávněnému. Touto námitkou opět brojí proti hodnocení důkazu odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů přitom nelze se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů, zakotvené v , úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. ). Dovolací soud ani nezjistil žádný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy odvolacího soudu. Hodnocení důkazů nevykazuje žádné znaky libovůle, odvolací soud skutková zjištění dostatečným a logickým způsobem odůvodnil.

Vzhledem k tomu, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud jej podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 7. 2020

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu