Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
B5D019CE934543F3C12585DC00189EA3.html
HTML · 18.39 KB
No categories available
29 ICdo 70/2020-55
KSLB 76 INS XY76 ICm XY29 ICdo 70/2020-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškovév právní věci žalobce J. J., narozeného XY, bytem XY,zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820/37, PSČ 470 01, proti žalovanému KOPPA, v. o. s., se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 25428578,jako insolvenčnímu správci žalobce, o určení pravosti pohledávky, vedené uKrajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn.76 ICm XY,jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne3. února 2020, č. j.76 ICm XY, 101 VSPH XY (KSLB 76 INS XY ), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že dlužník v konkursu není osobou oprávněnou podat žalobu o určení pravosti vykonatelné pohledávky věřitele. Odkazuje na § 192 odst. 3 a § 201 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona ), odvolací soud zdůraznil, že v konkursu nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění a nepodal-li žalobu o popření vykonatelné pohledávky insolvenční správce, pokládá se tato pohledávka za zjištěnou.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobcedovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), tak, že „soud (…) nerespektoval ve svém odůvodnění výroky vyšších soudů“, přičemž odkazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014 , uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“) a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2013, sp. zn. 8 Tdo 1350/2013 , která jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Dále dovolatel tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen „Listina “), právo vlastnit majetek zaručené článkem 11 odst. 1 Listin y, právo na spravedlivý proces a princip důvěry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci zaručený článkem 1 odst. 1 Ústavy České republik y. Soudům obou stupňů vytýká vady řízení a neúplnost jejich skutkových zjištění. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. o. s. ř. , odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Dovolací argumentace se soustřeďuje k rozporování pravosti pohledávky věřitele FÚ, k výtkám ohledně činnosti insolvenčního správce a dohledu insolvenčního soudu, k průběhu přezkumného jednání v roce 2012 a k dražbě movitých a nemovitých věcí v rámci insolvenčního řízení; napadené rozhodnutí však spočívá na jiném závěru; totiž na tom, že žalobě nelze vyhovět, jelikož k jejímu podání není dlužník v konkursu aktivně legitimován. Proti tomuto závěru se však dovolání argumentačně nevymezuje [a řešení těch otázek, jež dovolání klade (posuzováno podle jeho obsahu), je tak pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné]. Na uvedeném nic nemění v dovolání uplatněný odkaz na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1350/2013 a v R 135/2018, neboť tato rozhodnutí na danou věc skutkově nedopadají.
Závěr, podle kterého za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele, bez zřetele k tomu, zda pohledávku popřel, a jestliže takovou žalobu přesto podá, insolvenční soud ji odmítne podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna, je přitom v judikatuře Nejvyššího soudu závěrem ustáleným. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014 , uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. října 2014, sp. zn. II. ÚS 2604/14 , dostupným na webových stránkách Ústavního soudu).
Způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) nevystihují ani námitky, podle nichž odvolací soud zjistil neúplně skutkový stav věci, upřel dovolateli právo navrhovat důkazy a rozhodoval o skutku, pro který nebyla žaloba podána. Jejich prostřednictvím dovolatel odvolacímu soudu toliko vytýká vady řízení, aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva; ani tyto námitky proto dovolání přípustným nečiní.
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak pomíjí, že k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ). Vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř. , přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2020
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu