Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 70/2020-55

KSLB 76 INS XY76 ICm XY29 ICdo 70/2020-55

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškovév právní věci žalobce J. J., narozeného XY, bytem XY,zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820/37, PSČ 470 01, proti žalovanému KOPPA, v. o. s., se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 25428578,jako insolvenčnímu správci žalobce, o určení pravosti pohledávky, vedené uKrajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn.76 ICm XY,jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne3. února 2020, č. j.76 ICm XY, 101 VSPH XY ( ), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že dlužník v konkursu není osobou oprávněnou podat žalobu o určení pravosti vykonatelné pohledávky věřitele. Odkazuje na a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), odvolací soud zdůraznil, že v konkursu nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění a nepodal-li žalobu o popření vykonatelné pohledávky insolvenční správce, pokládá se tato pohledávka za zjištěnou.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobcedovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „ “), tak, že „soud (…) nerespektoval ve svém odůvodnění výroky vyšších soudů“, přičemž odkazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“) a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2013, sp. zn. , která jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Dále dovolatel tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 d (dále jen „ “), právo vlastnit majetek zaručené článkem 11 odst. 1 y, právo na spravedlivý proces a princip důvěry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci zaručený článkem 1 odst. 1 y. Soudům obou stupňů vytýká vady řízení a neúplnost jejich skutkových zjištění. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

Dovolací argumentace se soustřeďuje k rozporování pravosti pohledávky věřitele FÚ, k výtkám ohledně činnosti insolvenčního správce a dohledu insolvenčního soudu, k průběhu přezkumného jednání v roce 2012 a k dražbě movitých a nemovitých věcí v rámci insolvenčního řízení; napadené rozhodnutí však spočívá na jiném závěru; totiž na tom, že žalobě nelze vyhovět, jelikož k jejímu podání není dlužník v konkursu aktivně legitimován. Proti tomuto závěru se však dovolání argumentačně nevymezuje [a řešení těch otázek, jež dovolání klade (posuzováno podle jeho obsahu), je tak pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné]. Na uvedeném nic nemění v dovolání uplatněný odkaz na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. a v R 135/2018, neboť tato rozhodnutí na danou věc skutkově nedopadají.

Závěr, podle kterého za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele, bez zřetele k tomu, zda pohledávku popřel, a jestliže takovou žalobu přesto podá, insolvenční soud ji odmítne podle jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna, je přitom v judikatuře Nejvyššího soudu závěrem ustáleným. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. října 2014, sp. zn. , dostupným na webových stránkách Ústavního soudu).

Způsobilý dovolací důvod ( ) nevystihují ani námitky, podle nichž odvolací soud zjistil neúplně skutkový stav věci, upřel dovolateli právo navrhovat důkazy a rozhodoval o skutku, pro který nebyla žaloba podána. Jejich prostřednictvím dovolatel odvolacímu soudu toliko vytýká vady řízení, aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva; ani tyto námitky proto dovolání přípustným nečiní.

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak pomíjí, že k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. věta druhá ). Vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky ve smyslu , přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2020

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu