Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 145/2018-B-68

KSOS 31 INS XY29 NSČR 145/2018-B-68

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníků P. B., narozeného XY, a N. B., narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o neschválení oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Milenou Bódiovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Jurečkova 1860/4, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2018, č. j. XY, 4 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 30. srpna 2017, č. j. XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné neschválil oddlužení dlužníků (manželů) P. a N. B. (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku) i dlužnice (bod III. výroku).

K odvolání dlužníků Vrchní soud v Olomouci v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu v bodech I. až III. výroku.

Odvolací soud – odkazuje na a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že podáním návrhu na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, a to zejména vzhledem k tomu, že dlužníci dlouhodobě páchali úmyslnou majetkovou trestnou činnost, neprojevili lítost a ani se nepokusili vzniklou škodu alespoň částečně uhradit, přičemž neuvedli závazek k náhradě škody v seznamu svých závazků. Při podání návrhu na povolení oddlužení též zamlčeli, že byli již odsouzeni (nepravomocně) k nepodmíněným trestům odnětí svobody, přičemž si museli být vědomi, že po nástupu výkonu trestu jim příjmy poklesnou. Konečně se oba dlužníci též vyhýbali nástupu výkonu trestu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, posléze doplněné advokátkou, jehož přípustnost vymezuje (posuzováno podle obsahu dovolání) na základě , (dále též jen „ “), tak, že se napadené rozhodnutí odchýlilo od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 112/2012“). Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. července 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že pravidlo obsažené v ustanovení , tedy požadavek na poctivost záměru dlužníka v oddlužení, je normou s relativně neurčitou hypotézou, tedy normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Uvedené tak přenechává soudu prostor, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

V R 112/2012 Nejvyšší soud vysvětlil, že posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [ ] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení.

Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle se zdůrazněnou povinností (v ) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení.

Konečně v důvodech usnesení ze dne 29. června 2016, sen. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že skutečnost, že s účinností od 1. ledna 2014 bylo [ , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů] změněno ustanovení (a mimo jiné byl vypuštěn text , když dle poznatků praxe byl příkladmý výčet okolností, z nichž bylo lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka, obsažený v tomto ustanovení zavádějící – viz důvodová zpráva k označenému zákonu, II. zvláštní část, část první, body 214 a 215) na uplatnitelnosti závěrů obsažených ve shora zmíněných usneseních (z hlediska posouzení podmínek pro přijetí závěru o tom, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr) nic nemění (viz důvody usnesení).

Odvolací soud souladně s tímto požadavkem vymezil okruh relevantních skutečností, z nichž lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníků, a Nejvyšší soud důvod korigovat závěr odvolacího soudu, podle něhož dlužníci návrhem na řešení svého úpadku oddlužením sledovali nepoctivý záměr, neshledal ani na základě argumentace obsažené v dovolání. Souladně s R 112/2012 odvolací soud spatřoval důvody pro neschválení oddlužení v jednání dlužníků při a po podání návrhu na povolení oddlužení.

Dovolateli lze přisvědčit v tom, že uvedení úvěrového závazku vůči Komerční bance, a. s., v seznamu závazků ze dne 16. listopadu 2016 v sobě nominálně zahrnovalo i tu část pohledávky, která byla škodou v trestním řízení dlužníků. Nic to však nemění na tom, že dlužníci měli v seznamu závazků uvést i svůj závazek k náhradě škody z trestního řízení, neboť jde o samostatně existující závazek (byť provázaný se závazkem ze smlouvy potud, že v rozsahu, v jaké se kryjí, může být tento dluh uspokojen jen jednou) a požadavku na poctivost záměru dlužníka v oddlužení odpovídá též požadavek na pravdivé a úplné vylíčení všech podstatných skutečností.

Závěr odvolacího soudu o možnosti neschválit oddlužení též pro skutečnosti, které vyšly najevo před povolením oddlužení, je pak souladný se závěry formulovanými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 79/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2020

Mgr. Milan Polášek předseda senátu