Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1437/2020

25 Cdo 1437/2020-435

USNESENÍ

B. S.

Fakultní nemocnice Královské Vinohrady

, IČO 00064173, se sídlem Šrobárova 1150/50, 100 34 Praha 10, zastoupená Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem Těšnov 1059/1, 110 00 Praha 1, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2018, č. j. -331, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Jakuba Kotrby.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 7. 2018, č. j. -331, potvrdil ve věci samé i ve výroku o náhradě nákladů řízení vůči státu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 2. 2018, č. j. -294, ve spojení s usnesením ze dne 21. 9. 2018, č. j. -368, kterým tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč (výrok I) i uveřejnění omluvy v periodiku XY s textem: „Fakultní nemocnice Královské Vinohrady se tímto omlouvá panu B. S., za to, že neadekvátní lékařskou péčí a nedodržením standardizovaných lékařských postupů došlo k úmrtí jeho matky, paní L. S., která byla hospitalizována na I. Interní klinice Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v období od 11. 3. 2011 do 25. 3. 2011, kdy zemřela.“ (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i vůči státu, změnil jej ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že matka žalobce, jíž bylo 93 let, byla dne 11. 3. 2011 hospitalizována v zařízení žalované poté, co utrpěla cévní mozkovou příhodu. Byla přijata na I. interní kliniku žalované, nikoliv na specializované iktové centrum, jak požadoval žalobce, a zde také dne 25. 3. 2011 zemřela. Na základě zejména znaleckého dokazování bylo zjištěno, že příčinou zhoršení zdravotního stavu matky žalobce nebylo její umístění na interní kliniku žalované, ani způsob její léčby. Žalovaná postupovala lege artis, neboť umístění matky žalobce na iktovém centru nebylo indikováno a i průběh léčby na interním oddělení byl zcela standardní. Odvolací soud se ztotožnil i s právními závěry soudu prvního stupně, který věc posoudil podle , (dále jen „obč. zák.“) a neshledal na straně žalované žádné porušení právní povinnosti, neboť při léčbě matky žalobce postupovala lege artis. Nejsou tak dány podmínky vzniku odpovědnosti žalované za tvrzený zásah do osobnostních práv žalobce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož zásadní námitky spočívají v nesouhlasu se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Dovolatel rozsáhle rekapituluje dosavadní průběh řízení, nesouhlasí se závěry znaleckého posudku Fakultní nemocnice Olomouc, který je dle něj zcela v rozporu s lékařskými standardy, neopírá se o závaznou literaturu, postrádá základní náležitosti a podklady. Vytýká soudu, že opomněl závěry znaleckého posudku MUDr. Stejskala, a podrobně rozebírá, v čem žalovaný při péči o jeho matku pochybil. Namítá, že se soudy nižších stupňů při dokazování i právním posouzení věci odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a odkazuje na velké množství rozhodnutí, z nichž opakovaně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a Ústavního soudu sp. zn. . Soudu vytýká rovněž, že neprovedl navržené důkazy, má za to, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, a napadá i nákladový výrok. Navrhuje zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání nepovažuje za přípustné, neboť žalobce jasně neformuluje žádnou otázku, kterou hodlá podrobit soudnímu přezkumu. V dovolání pouze polemizuje se závěry znaleckého posudku a opakuje, případně doplňuje svá dřívější skutková tvrzení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , shledal, že dovolání žalobce není podle přípustné.

Žalobce spatřuje přípustnost dovolání v tom, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily obsah provedených důkazů a dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, především pak k chybnému závěru o tom, že žalovaná postupovala lege artis při přijetí jeho matky na interní oddělení i při následné péči o ni. Tyto námitky ovšem postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit ( ), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž jen proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu. V podstatě se dovolatel domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí.

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Žalobce v dovolání uvádí velké množství rozhodnutí zejména Ústavního a Nejvyššího soudu, jež se týkají obecně podmínek odškodnění nemajetkové újmy při úmrtí blízké osoby, nedostatků při dokazování apod., přičemž ale neklade žádnou právní otázku, ve vztahu k níž by dovolací soud mohl posoudit, zda se při jejím řešení odvolací soud od konkrétního rozhodnutí odchýlil či nikoli. Odkazuje-li dovolatel opakovaně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. , byl v obou těchto rozhodnutích řešen případ úmrtí osoby blízké, kdy se zdravotnické zařízení při péči o rodičku dopustilo řady pochybení, což je však zcela odlišná skutková situace než v projednávané věci. K námitkám týkajícím se tvrzeného nesprávného hodnocení rozporných znaleckých posudků lze podotknout, že vyšel-li odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) ze závěru posudku Fakultní nemocnice Olomouc s tím, že z posudku znalce prof. MUDr. Stejskala, DrSc., rozhodně nevyplývá, že by případný nesprávný postup žalované byl jednoznačně v příčinné souvislosti s úmrtím matky žalobce, a odůvodnil-li i poukazem na obsah dalších provedených důkazů svůj závěr, že péče žalované o matku žalobce byla lege artis, postupoval soud v souladu s ustanovením i i judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. , ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ).

Námitky nepřezkoumatelnosti rozsudků soudů obou stupňů, neprovedení všech navržených důkazů a nevypořádání se se všemi námitkami dovolatele, představují námitky vad řízení, k nimž však lze podle v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ), což není tento případ. Nehledě k tomu, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích podrobně a srozumitelně uvedly, na základě jakých úvah dospěly k závěru o skutkovém stavu i právním posouzení.

Proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání podle objektivně přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 6. 2020

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu