Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 472/2020

33 Cdo 472/2020-324

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. S., bytem XY, zastoupeného Mgr. Bc. Tomášem Kasalem, advokátem se sídlem v Kolíně, Kutnohorská 43, proti žalované J. H., bytem XY, zastoupené JUDr. Karlem Šindelářem, advokátem se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2019, č.j. -286, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 27. 9. 2018, č.j. -242, jímž Okresní soud v Kolíně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že J. S. byl ke dni svého úmrtí (16. 2. 2015) vlastníkem specifikovaných nemovitých věcí, a žalobci uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 147.119,06 Kč a státu 7.795 Kč; žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.228 Kč. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že výzva z 11. 12. 2013, resp. zmocnění Mgr. Marie Jonákové, advokátky, k tomuto úkonu, jímž dárce uplatnil vůči žalované (obdarované) právo na vrácení daru, je neplatný právní úkon, protože J. S. jednal v duševní poruše, která ho činila k tomuto právnímu úkonu neschopným ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“).

Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a .

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že J. S. – otec účastníků – daroval žalované nemovitosti, které jsou předmětem sporu. Od července 2013 byl J. S. v péči J. S., psychiatričky, která konstatovala, že trpí smíšenou demencí a po celou dobu, co byl v její péči (do května 2014), se jeho stav zhoršoval. Z posudku MUDr. Michaely Málkové, soudem prvního stupně ustanovené znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, z 25. 11. 2017, a z její výpovědi se podává odborný závěr, podle něhož J. S. trpěl již od roku 2012 demencí smíšeného typu, tj. cévní i Alzheimerovou, která se v průběhu času prohlubovala. Jednalo se o trvalou duševní poruchu, která v době, kdy zmocnil Mgr. Marii Jonákovou k úkonu výzvy (prosinec 2013), vylučovala – v důsledku výrazně narušené paměti a značného snížení rozumové i rozpoznávací schopnosti – možnost posoudit následky jednání. V důsledku choroby (demence) byl J. S. snadno manipulovatelný a ovlivnitelný.

Podle ustálené judikatury se soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem zabývá tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Věcnou správnost odborných závěrů znalce soud přezkoumávat nemůže, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To samozřejmě neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem a že jej musí bez dalšího převzít. Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu. Revize znaleckého závěru přichází v úvahu zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být vyvolány např. předložením vyjádření osoby zapsané v seznamu znalců, jež obsahuje odborný závěr, který odporuje odbornému závěru obsaženému ve vypracovaném znaleckém posudku soudem ustanoveného znalce, nicméně bude vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce, příp. zpracovatelů znaleckého posudku) bude mít pochybnosti za odstraněné (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. , ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. , a ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. ).

Námitky, jimiž žalobce zpochybnil postup odvolacího soudu při hodnocení objektivity závěru znaleckého posudku MUDr. Michaely Málkové, přípustnost dovolání založit nemohou. Znalkyně při odborném posouzení duševní poruchy Jaroslava Straky vycházela (i) z listin – lékařských zpráv o vyšetření –, které dovolatel pokládá za důkaz toho, že jeho otec trpěl tzv. pseudodemencí, a odborným závěrům, k nimž se znalkyně přihlásila ve své výpovědi, neodporují žádné další důkazy, které byly v řízení provedeny a odvolacím soudem zhodnoceny. Pro postup podle – přezkoumání znaleckého posudku jiným znalcem – nebyly dány předpoklady.

V části, jíž žalobce brojí proti výrokům o nákladech řízení, je dovolání objektivně nepřípustné ( ).

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl ( , 2 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 6. 2020

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu