Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3394/2019

30 Cdo 3394/2019-792

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona, v právní věci žalobkyně AKRO investiční společnost, a. s., identifikační číslo 492 41 699, se sídlem v Praze 6, Slunná 25, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou,advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č. j. -753, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 1. 2018, č. j. -656, zamítl žalobu o zaplacení částky 1 114 275 017 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši 3000 Kč (výrok II rozsudku).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody ve výši 1 114 275 017 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem notáře R. H. při sepsání notářského zápisu ze dne 3. 3. 1997. Notářský zápis obsahoval rozhodnutí akcionáře žalobkyně, které bylo následně rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 24. 5. 1999, č. j. -69, shledáno neplatným.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII ), dále jen „ “., odmítl.

Předpoklad přípustnosti dovolání dovolatelka spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak.

Konkrétně jde o otázku, zda v době od 1. 1. 1993 do 15. 5. 1998, tedy před nabytím účinnosti zákona č. č. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“ nebo „ “), odpovídal stát za škodu způsobenou činností notáře podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem. Dovolatelka závěry vyplývající z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle nichž v rozhodné době za škodu odpovídal sám notář podle , notářského řádu, jelikož se vztahoval pouze na státní notářství, která byla později zrušena, pokládá za nesprávné, neboť podle ní tyto závěry nemohou obstát za situace, „kdy je škoda tak vysoká, že je zřejmé, že nemůže být uhrazena samotným notářem“.

Otázka, zda žalovaná odpovídá za škodu vzniklou v období od 1. 1. 1993 do 15. 5. 1998 (správně 14. 5. 1998) činností notáře, byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. . Podle tohoto rozhodnutí stát za škodu vzniklou činností notáře ve specifikovaném období neodpovídá, a to ani přímo podle usnesení předsednictva ČNR č. , o vyhlášení d jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť, vzhledem k ustanovení y, okolnosti, za nichž se lze domáhat náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, upravuje zákon (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 125/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tím byl dříve , v současnosti je jím Sluší se dodat, že ani za současné právní úpravy by stát za jednání notáře neodpovídal, neboť v souladu s ustanovením citovaného zákona se za úřední postup považuje sepisování veřejných listin o právních úkonech a úkony notáře jako soudního komisaře, nikoliv však sepisování notářských zápisů o rozhodnutí orgánu právnické osoby ve smyslu a násl. notářského řádu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 7/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. a přiměřené též rozsudek ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ).

Dovoláním předestřená polemika však nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při právním posouzení odpovědnosti státu za činnost notáře v období od 1. 1. 1993 do 15. 5. 1998 se odvolací soud neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu a dovolací soud ani na podkladě dovolatelkou předestřené argumentace neshledává důvody, pro které by se měl od své ustálené rozhodovací praxe postupem podle , o soudech a soudcích, odchýlit.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že si je dovolatelka vědoma relevantní právní úpravy i související judikatury, nicméně ze spisu nevyplývá, že by se jakkoliv snažila škodu po notáři vymoci. Není proto v takovém případě na místě polemizovat či spíše jen spekulovat o vymahatelnosti pohledávky, pokud se dovolatelka se svým nárokem obrátila ze všeho nejdříve na stát. Neobstojí ani námitka dovolatelky, že stát za škodu odpovídá (až) v případě velmi vysoké škody, neboť předpoklady vzniku odpovědnosti státu podle OdpŠk zahrnují pouze nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi a tyto podmínky nelze rozšiřovat určením jakékoliv hranice výše škody.

Nad rámec řečeného, jde-li o odpovědnost samotného notáře za vzniklou škodu, konstatuje dovolací soud, že i kdyby se ztotožnil s názorem dovolatelky, že tato je dána, nemohlo by to být žalobkyni v daném řízení jakkoliv ku prospěchu. Ve vztahu k samotnému notáři, který není účastníkem řízení v právě projednávané věci, je závěr soudu o tom, zda byl či nebyl za škodu odpovědný, právně nevýznamný. Dovolací soud se proto touto otázkou ani nezabýval.

Další dovolatelkou předestřená otázka, zda formální nedostatky notářského zápisu mohou být důvodem pro vyloučení odpovědnosti státu, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí (výlučně) nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V projednávané věci žalobkyně dovoláním napadla rovněž výrok II rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Takové dovolání je však podle objektivně nepřípustné, proto jej také v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl, aniž by mu bylo umožněno se zabývat jeho věcnou správností.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. ) ve výši 300 Kč ( ).

Nejvyšší soud vzhledem k výše řečenému dovolání podle odmítl, neboť nebylo shledáno přípustným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 5. 2020

JUDr. František Ištvánek předseda senátu