Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3864/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky BSB 1881, s. r. o., se sídlem Praha 3, Kubelíkova 1780/21, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Praha 8, Šaldova 34/466, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2014 č. j. -13, č. j. -13 a č. j. -13, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jimiž byly zamítnuty její stížnosti proti usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru hospodářské kriminality služby kriminální policie a vyšetřování. Těmito usneseními policejního orgánu byla po předchozím souhlasu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové zajištěna tři motorová vozidla stěžovatelky jako náhradní hodnoty za věci, které tvořily výnos z trestné činnosti, pro níž je stěžovatelka stíhána (konkrétně pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle dost. 1, 3 ).

Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle , a d (dále jen " "), , , , a y (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Námitky, které stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, směřují primárně proti řízení, které předcházelo výše uvedeným rozhodnutím o zajištění věcí. Krajský soud v Hradci Králové v jeho rámci na základě stížnosti stěžovatelky svými rozhodnutími z 18. 9. 2014 zrušil usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové o prodeji předmětných věcí, a to z důvodu procesní vady, neboť podle jeho názoru absentovalo předchozí rozhodnutí o zajištění těchto věcí. Stěžovatelka má za to, že Krajský soud v Hradci Králové tímto způsobem dal policejnímu orgánu a státnímu zástupci jasnou instrukci, jak dále ve vztahu k předmětným věcem postupovat, čímž porušil princip nezávislosti soudu a rovnosti účastníků řízení a postavil se na stranu obžaloby.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Do pravomoci ostatních soudů je tedy Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocnými rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své obsáhlé judikatuře neustále zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování ve věci dočasného zajištění majetkových hodnot podle ustanovení § 79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o individuálních ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost (viz např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

a další).

Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetku (§ 79a a násl. trestního řádu) z pohledu ústavního rámce kladeny, Ústavní soud v citovaných rozhodnutích zformuloval do následujících tezí: rozhodnutí musí mít zákonný podklad ( y), musí být vydáno příslušným orgánem ( , y) a nemůže být projevem svévole ( y a a 3 y). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů podle citovaných ustanovení trestního řádu přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření.

V posuzované věci lze konstatovat, že všechny uvedené požadavky pro zajištění věcí stěžovatelky byly splněny. Pokud jde o námitky proti rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2014, z petitu návrhu vyplývá, že tato rozhodnutí stěžovatelka nenapadá. Nicméně Ústavní soud dodává, že bylo povinností krajského soudu, aby vyložil mj. i právní úvahy, které jej k vydání takových rozhodnutí vedly (srov. § 134 odst. 2 trestního řádu). Jestliže tedy Krajský soud v Hradci Králové tuto svou povinnost důsledně splnil, postupoval zákonným způsobem a zcela v intencích spravedlivého (řádného) procesu a nijak tím neporušil svou úlohu nestranného arbitra.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2015

JUDr. Tomáš Lichovník

předseda senátu Ústavního soudu