Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 71/2018-B-37

KSOS 33 INS XY29 NSČR 71/2018-B-37

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka M. M., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Otto Hradilem, advokátem, se sídlem v Uničově, Olomoucká 226, PSČ 783 91, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2018, č. j. XY, 2 VSOL XY, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:

1/ Usnesením ze dne 7. května 2015, č. j. XY, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a určil, že splátky budou věřitelům hrazeny vždy do konce kalendářního měsíce, první splátka pak nejpozději do 30. června 2012.

2/ Podle zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení ze dne 29. června 2017 uhradil dlužník nezajištěným věřitelům celkem 325.034,98 Kč, což představuje 37,25 % jejich zjištěných pohledávek.

3/ V průběhu oddlužení byl dlužníku přiznán částečný invalidní důchod, který v období od srpna 2015 do prosince 2015 Česká správa sociálního zabezpečení vyplácela přímo dlužníku. Celkem takto nebyla dlužníku stržena částka 17.964 Kč. Insolvenční správce opakovaně vyzýval dlužníka, aby do majetkové podstaty nesraženou částku doplatil. Dlužník pravidelné splácení dlužné částky přislíbil, do majetkové podstaty však do skončení insolvenčního řízení poukázal pouze částku 3.078 Kč.

Na tomto základě insolvenční soud – odkazuje na ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – uzavřel, že v daném případě nejsou naplněny podmínky pro vyhovění návrhu dlužníka na přiznání osvobození od placení pohledávek, protože dlužník nesplnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení.

Přitom zdůraznil, že dlužník byl povinen použít částky vyplacené mu z titulu přiznaného částečného invalidního důchodu jako mimořádnou splátku při plnění oddlužení podle . Jestliže tak (v rozsahu částky 14.886 Kč) vědomě neučinil, poškodil přihlášené věřitele a na jejich úkor sám sebe zvýhodnil, což v konečném důsledku vedlo k tomu, že „nedošlo k naplnění zásady insolvenčního řízení, a to uspokojení přihlášených věřitelů v co nejvyšší míře“.

Na výše uvedených závěrech pak podle insolvenčního soudu nemůže nic změnit ani okolnost, že nezajištění věřitelé byli za dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojeni v rozsahu 37,25 % jejich zjištěných pohledávek.

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužníka (mimo jiné) potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu IV. výroku.

Odvolací soud především ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že pro přiznání osvobození od placení pohledávek je nezbytné řádně a včas splnit všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře proto nepostačí, že dlužník uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %.

Základní povinností dlužníka při tomto způsobu oddlužení, pokračoval odvolací soud, je poskytnout po dobu 5 let měsíčně nezajištěným věřitelům k uspokojení jejich pohledávek ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky ( ), aby tak byl naplněn jeden z hlavních cílů insolvenčního řízení, kterým je dosažení co nejvyššího uspokojení dlužníkových věřitelů [ a ].

Podle odvolacího soudu dlužník tuto povinnosti v průběhu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře řádně nesplnil, když část svých postižitelných příjmů (z částečného invalidního důchodu v celkové výši 14.886 Kč) nepoužil i přes opakované výzvy insolvenčního správce a ponechal si je pro svoji osobní spotřebu. Ke zjednání nápravy měl přitom dlužník dostatek času.

Argumentaci dlužníka, že předmětnou částku poukázal na účet majetkové podstaty 13. října 2017 (po vydání odvoláním napadeného rozhodnutí insolvenčního soudu), měl odvolací soud – pro rozhodnutí o návrhu na přiznání osvobození podle – za bezvýznamnou, když k úhradě dlužné částky došlo až poté, co nabylo právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o vzetí na vědomí splnění oddlužení, tedy poté, co insolvenční řízení skončilo ( a ). Za tohoto stavu pak nelze ani dovodit, že by dlužník v průběhu oddlužení splnil svou povinnost plynoucí z . S poukazem na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2013“), odvolací soud uzavřel, že možnost využití mimořádného příjmu k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře podle je limitována dobou trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Proti té části usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu IV. výroku, podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel namítá, že v dovoláním dotčené části usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud v napadeném rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, že v posuzované věci byly splněny předpoklady pro to, aby insolvenční soud vyhověl návrhu dlužníka na přiznání osvobození od placení pohledávek podle . Přitom zejména zdůrazňuje, že již v řízení před soudy nižších stupňů vysvětlil, že část peněžních prostředků z vyplaceného částečného invalidního důchodu použil jako mimořádnou splátku v souběžně probíhajícím samostatném oddlužení své manželky. Podle dovolatele takovému postupu nic nebránilo, když šlo o peněžní prostředky, které tvořily společné jmění manželů, navíc dlužník i tak uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším než 30 %.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že v posouzení předpokladů aplikace je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:

1/ Z dikce plyne (aniž by jazykový výklad tohoto ustanovení odporoval výkladu teleologickému nebo systematickému), že insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Výčet těchto povinností je obsažen v až písm. g) a odst. 3 . Všechny tyto povinnosti jsou „podstatnými“ povinnostmi podle schváleného způsobu oddlužení a tvoří souhrnný celek. Přisuzovat povinnostem, jež má dlužník po schválení oddlužení, rozdílný význam (např. že některé jsou upozaďovány) je zjevně nesprávné.

K tomu srov. např. důvody R 77/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2018, sen. zn. .

2/ K tomu, aby dlužník dosáhl osvobození od placení zbytku dluhů, nestačí, aby řádně splnil některou (či některé) ze stanovených povinností. Je povinností dlužníka plnit všechny povinnosti podle a 3 (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. ).

3/ Lhůta 5 let stanovená dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení [ ].

Srov. R 77/2013, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. .

Ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že v poměrech projednávané věci nebyly naplněny důvody pro osvobození dlužníka od placení pohledávek dle , když dlužník zjevně povinnost stanovenou mu (použít svůj mimořádný příjem k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře) porušil. Není přitom významné (pro posouzení předpokladů pro osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů je nerozhodné), zda mimořádný příjem dlužník použil jako mimořádnou splátku v samostatně vedeném insolvenčním řízení své manželky (jak tvrdí), ani to, že celková míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka i tak dosáhla více než 30 %. Odvolací soud konečně nijak nepochybil ani tím, že nepřihlížel k platbě provedené dlužníkem až po uplynutí pětileté lhůty stanovené insolvenčním soudem ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z takové platby (po skončení insolvenčního řízení) již nezajištění věřitelé žádný prospěch mít nemohou (srov. opět i usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (aktuální znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 5. 2020

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu