Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1195/2019

23 Cdo 1195/2019-134

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně K + P stavební práce s.r.o., se sídlem v Rumburku, třída 9. května 1076/35, PSČ 408 01, IČO 44566310, zastoupené JUDr. Filipem Štípkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 96/6, PSČ 400 01, proti žalované PODLAHY POSPÍŠIL s.r.o., se sídlem v Hranicích IV – Drahotuše, náměstí Osvobození 60, PSČ 753 61, IČO 24245941, zastoupené JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem, se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 1447/10, PSČ 750 02, o zaplacení částky 116 250 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2018, č. j. -116, t a k t o :

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 13. 11. 2017, č. j. -81, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 29 310 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 8. 11. 2016 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu o zaplacení částky 86 940 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 8. 11. 2016 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).

K odvolání žalobkyně proti zamítavému výroku pod bodem II a závislém výkroku o náhradě nákladů řízení Krajský soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 11. 2018, č. j. -116, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II a III (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasně podaným dovoláním. Uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. otázky, jež je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a taktéž se domnívá, že odvolací soud založil své rozhodnutí na posouzení otázky, která nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Žalobkyně předně namítla, že odvolací soud porušil právo žalobkyně na spravedlivý proces, když na řadě míst odůvodnění svého rozsudku odkázal na „provedené důkazy“, aniž uvedl, jaké konkrétní důkazy má na mysli, resp. z jakého konkrétního důkazu dovozuje příslušný skutkový závěr. Rozsudek odvolacího soudu tak neobsahuje náležité odůvodnění podle (dále jen „ “) a je podle dovolatelky nepřezkoumatelný. Tímto postupem porušil odvolací soud právo dovolatelky na spravedlivý proces a odchýlil se tak od několika dovolatelkou citovaných rozhodnutí Ústavního soudu i dovolatelkou citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu. Důvod dovolání shledává dovolatelka v nesprávném právním posouzení věci ohledně jejího v řízení uplatněného nároku objednatele z titulu odpovědnosti žalované jako zhotovitelky za vady díla. Namítá, že v této věci nebylo zjištěno, že se jedná o vady díla vzniklé po předání díla objednateli, a pokud odvolací soud konstatoval, že žalovaná dílo dokončila a právnímu předchůdci žalobkyně předala, nelze podle žalobkyně seznat, jak soud k takové úvaze dospěl. Nesprávně proto odvolací soud, dedukuje dovolatelka, vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. , které se zabývalo problematikou nároků z vad díla, které bylo převzato a vady se vyskytly až po předání díla. Dovolatelka soudí, že pokud odvolací soud vyšel ze závěru, že došlo k předání díla, pak byl rozdílný od závěru soudu prvního stupně. Tím, že odvolací soud žalobkyni s tímto názorem neseznámil, jak měl „v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí“, odchýlil se od dovolatelkou citované judikatury Nejvyššího soudu i judikatury Ústavního soudu. Závěrem dovolatelka poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. .

Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího sodu ze dne 27. 8. 20 3., sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sen. zn. ).

Nejvyšší soud přitom již v usnesení ze dne 25. 9. 2013, publikovaném pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v usnesení ze dne 27. 8. 2015, sen. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , judikoval, že pokud má být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

Takový údaj se z dovolání nepodává, když z obsahu dovolání není především patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva má jít. Dovolatelka se spokojila s kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem. Neoznačila žádné ustálené judikatorní závěry, od nichž se měl odvolací soud odchýlit.

To, že má dovolatel jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani režimu (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci ani nejde), ani v režimu

Dovolatelka totiž svůj nesouhlas s právními závěry odvolacího soudu postavila především na tvrzení, že v dané věci nedošlo k předání sjednaného díla žalovanou právnímu předchůdci dovolatelky. K takovému skutkovému závěru však odvolací soud jednak nedospěl a jednak je pro právní závěry přijaté v této věci nerozhodný. Dovolání lze totiž podat, jak shora uvedeno, pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolacímu přezkumu proto nemohou podléhat skutková zjištění odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně. Jak totiž Nejvyšší soud např. ve svém rozhodnutí ze dne 25. září 2013, sp. zn. , podotkl, uplatněním způsobilého dovolacího důvodu dle není zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Rovněž samotná vada řízení nemůže založit přípustnost dovolání. K vadě řízení by dovolací soud mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné ( ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 5. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu