Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3665/2019

32 Cdo 3665/2019-194

USNESENÍ

Z. B.

se sídlem v Brně, U Červeného mlýna 64/1, proti žalovanému

R. M.

, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem, se sídlem v Brně, Slavíčkova 827/1, o zaplacení částky 237 138 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2019, č. j. -141, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 9 560 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta.

Stručné odůvodnění:( )

Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 28. 6. 2018, č. j. -94, jímž Městský soud v Brně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 237 138 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 12. 4. 2014 do zaplacení a nahradit žalobci a státu náklady řízení. Odvolací soud zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu napadl žalovaný dovoláním.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní  - v souladu s bodem 1 článku II části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „ “).

Dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o věci samé, které může být přípustné jen podle , Nejvyšší soud přípustným neshledal.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatel má dovolání „z hlediska procesního práva“ za přípustné podle , „neboť lze očekávat, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; odvolací soud totiž na případ nepoužil zákonná ustanovení, která použít měl, a i ta zákonná ustanovení, která použil, nesprávným způsobem vyložil a odchýlil se nedůvodně k tíži žalovaného od rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Zároveň má dovolání „z hlediska procesního práva“ za přípustné, protože napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, „při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a která je v rozhodovací praxi dovolacího soudu rozhodována rozdílně ( )“.

Dovolatel patrně přehlédl, že přípustnost dovolání ve smyslu není od 1. 1. 2013 budována na kritériu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která je v rozhodovací praxi dovolacího soudu rozhodována rozdílně, dovolatel uplatňuje současné splnění předpokladů přípustnosti, které se vzájemně vylučují, neboť rozhodovací praxe dovolacího soudu nemůže být dost dobře ustálená a zároveň rozporná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. , které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na jeho webových stránkách). Dovolatel ostatně nevymezuje právní otázku, v níž má být rozhodovací praxe dovolacího soudu nekonzistentní, a neoznačuje příslušné rozporné judikatorní závěry (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ).

Dovolatel též poměrně obsáhle argumentuje, že byla porušena jeho základní práva (bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek, jeho majetek byl vyvlastněn, aniž byly splněny podmínky, a bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces). Vymezení, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání, však nemůže být nahrazeno pouhou námitkou, že dovoláním napadené rozhodnutí porušilo ústavně zaručená práva dovolatele. I v případě porušení ústavně garantovaných práv je totiž dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z hledisek přípustnosti dovolání dle považuje za splněné ( ), což dovolatel neučinil (srov. k tomu stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 460/2017 Sbírky zákonů, body 39, 43-44 a 46 odůvodnění, a shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. , a ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. ).

Nicméně v rámci vymezení dovolacího důvodu se dovolatel domáhá zohlednění jím citovaných závěrů přijatých v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. , a ze dne 30. 4. 2014. sp. zn. , z čehož lze usoudit, že v intencích ustanovení prosazuje názor, že odvolací soud se od těchto rozhodnutí odchýlil při řešení otázky tam posuzované, tj. otázky rozložení důkazního břemene v situaci, kdy věřitel popře pravdivost (správnost) jím vystavené kvitance (potvrzení o splnění dluhu), co do pravosti nezpochybněné, která nemá formu veřejné y. Přes nezdařilý pokus o výslovné vymezení předpokladu přípustnosti splňuje dovolání z hlediska obsahového i tuto z obligatorních náležitostí dovolání. Přisvědčit však dovolateli nelze.    

Dovolatel v prvé řadě odkazuje na závěr přijatý v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , podle něhož samotné popření pravdivosti kvitance (popřípadě jiné soukromé y) nemá za následek vznik důkazní povinnosti a důkazního břemene ohledně pravdivosti kvitance tomu účastníkovi, který z existence v kvitanci uvedeného prohlášení věřitele o přijetí splnění vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Jde o odkaz nepřípadný, neboť skutkový závěr soudů nižších stupňů v otázce (ne)pravdivosti obsahu příjmového pokladního dokladu podepsaného žalobcem a datovaného dnem 12. 3. 2014 není závěrem o tom, že účastník, který měl k této skutečnosti důkazní povinnost, ji nesplnil, tj. neunesl důkazní břemeno.

Důkazní břemeno vyplývá z ustanovení věty druhé , podle něhož neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazním břemenem se tedy rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že v řízení nebyla prokázána jeho tvrzení; důsledkem jeho neunesení je účastníkův procesní neúspěch. Účelem tohoto procesního instrumentu je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci nebyla prokázána, tj. kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o existenci této skutečnosti, ani o tom, že tato skutečnost nenastala (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 5, ročník 2002, pod číslem 86).

Ve zde souzené věci soudy nižších stupňů dospěly po zhodnocení provedených důkazů ke zjištění, že obsah příjmového dokladu neodpovídá skutečnosti, tj. neprokazuje, že dne 12. 3. 2014 žalovaný zaplatil žalobci částku 237 138 Kč (soud prvního stupně), popř. že tento pokladní doklad není podložen reálnou platbou (odvolací soud). Žalobcem tvrzená nepravdivost obsahu y byla tedy podle závěru soudů nižších stupňů v řízení prokázána a úvahy o tom, která ze stran nesla v tomto ohledu důkazní břemeno, jsou tudíž bez významu. Závěr soudů nižších stupňů o tom, že žalovaného tížilo důkazní břemeno a že je žalovaný přes poučení dle neunesl, se vztahuje k tomu, zda žalovaný vůbec – jinak, než podle příjmového dokladu, nepravdivost, jehož obsahu byla zjištěna -  žalovanou částku žalobci zaplatil.

Citovaný závěr rozsudku sp. zn. ostatně nelze vytrhovat z kontextu. Nejvyšší soud zde sice dovodil, že kvitance je důkazem o tom, že věřitel prohlásil, že dlužník splnil dluh v kvitanci uvedený, nicméně současně konstatoval, že dostačuje-li takové prohlášení ke skutkovému zjištění, že k plnění skutečně došlo, posoudí soud až v rámci volného hodnocení důkazů. To Nejvyšší soud zdůraznil např. v usnesení ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. , a nakonec též v dovolatelem odkazovaném usnesení sp. zn. .

Proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení dovolání přípustné není [ ].

Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání žalovaného podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 14. 5. 2020

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu