Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 92/2018-152

KSLB 76 INS XY 76 ICm XY29 ICdo 92/2018-152

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Davidem Bezuchou, advokátem, se sídlem v Liberci, Kostelní 10/5, PSČ 460 01, proti žalované České republice - České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 1292/25, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 00006963, o určení pravosti pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. H., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2017, č. j. 76 ICm XY, 103 VSPH XY ( ), takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 7. října 2016, č. j. 76 ICm XY, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu na určení, že (dílčí) pohledávky žalované (č. 5 ve výši 32.548 Kč, č. 6 ve výši 5.626 Kč a č. 7 ve výši 14.258 Kč, tedy celkem ve výši 52.432 Kč) nejsou v insolvenčním řízení dlužníka přihlášeny po právu (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Soudy obou stupňů vyšly zejména z toho, že:

1/ Usnesením ze dne 26. listopadu 2015, č. j. XY, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka a jako způsob jeho řešení bylo povoleno oddlužení.

2/ Žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení včas hromadnou přihláškou č. 10 pohledávky za dlužníkem v celkové výši 94.984 Kč (č. d. P10-1), představující nároky na pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné“) a penále.

3/ Na přezkumném jednání konaném dne 25. ledna 2016 popřel dlužník dílčí pohledávky žalované č. 5, č. 6 a č. 7 v celkové výši 52.432 Kč s tím, že dle jeho názoru měla být od 1. ledna 2014 výše pojistného 0 Kč, protože již nepodnikal, ale byl osobou pečující, tudíž mu nevznikla povinnost hradit pojistné.

4/ Žalovaná vzala dne 5. května 2016 dílčí pohledávku č. 7 zpět, což vzal insolvenční soud na vědomí usnesením ze dne 18. května 2016, č. j. .

Na tomto základě insolvenční soud – odkazuje na a a 3 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění účinném do 30. června 2017 – uzavřel, že popírá-li dlužník pohledávky z důvodu, že nevznikly, nikoli z důvodu, že zanikly nebo jsou promlčené, jedná se o popření neúčinné, neboť bylo učiněno v rozporu s .

Odvolací soud se ztotožnil se závěry insolvenčního soudu ohledně dílčích pohledávek č. 5 a č. 6. Jelikož vzala žalovaná dílčí pohledávku č. 7 v průběhu odvolacího řízení zpět, zůstalo předmětem tohoto řízení popření pouze dílčích pohledávek č. 5 a č. 6. Vzhledem k tomu, že dlužník nevzal žalobu v části popření dílčí pohledávky č. 7 zpět, bylo na místě žalobu v rozsahu popření dílčí pohledávky č. 7 bez dalšího zamítnout.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a to – posuzováno podle jeho obsahu – proti potvrzujícímu výroku ve věci samé ohledně dílčích pohledávek č. 5 a č. 6, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud (a taktéž insolvenční soud) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí nižších soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel odvolacímu soudu konkrétně vytýká, že nezkoumal jako předběžnou otázku v tomto řízení, zda popřené dílčí pohledávky byly přihlášeny do insolvenčního řízení jako vykonatelné, popř. zda byly jako vykonatelné přihlášeny po právu.

Žalovaná ve vyjádření argumentuje ve prospěch závěru, že předmětné pohledávky byly přihlášeny po právu.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení a 243c odst. 1 , jako nepřípustné.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle ustanovení se za rozhodnutí podle odst. 1 písm. c) považuje i rozhodnutí vydané v řízení o určení pravosti nebo výše pohledávky nepřevyšující 50.000 Kč.

V projednávané věci jsou – se zřetelem ke zpětvzetí dílčí pohledávky č. 7 a obsahu podaného dovolání – předmětem řízení coby sporné přihlášené pohledávky jen dílčí pohledávky č. 5 (ve výši 32.548 Kč) a č. 6 (ve výši 5.626 Kč) a není pochyb o tom, že nejde o pohledávky pracovněprávní ani o pohledávky ze spotřebitelských smluv.

Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté dovolateli odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. , a ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a , když procesně úspěšné žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení; ty v dané věci sestávají z paušální náhrady ve výši 300 Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu) za vyjádření k dovolání ze dne 19. července 2018.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 4. 2020

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu