Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1924/2018

29 Cdo 1924/2018-147

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce České zbrojovky a. s., se sídlem v Uherském Brodě, Svat. Čecha 1283, PSČ 688 01, identifikační číslo osoby 46345965, proti žalované S. B., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Novákem, advokátem, se sídlem v Uherském Brodě, Hradišťská 213, PSČ 688 01, o zaplacení částky 1 263 444 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2017, č. j. -124, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 25 010,70 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění:

1/ Zastavil řízení (bod I. výroku).

2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

3/ Určil, že poměrná část soudního poplatku ve výši 50 538 Kč bude žalobci vrácena do 30 dnů od právní moci usnesení (bod III. výroku).

4/ Vyzval žalobce ke sdělení čísla účtu, na nějž mu má být soudní poplatek vrácen, do 10 dnů od doručení usnesení (bod IV. výroku).

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. září 2017, č. j. -124:

1/ Potvrdil usnesení soudu I. stupně (první výrok).

2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud - cituje , , (dále též jen „ “), a , , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) - shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že řízení v této věci je třeba zastavit, když jde o „souběžně vedené řízení o pohledávce věřitele proti úpadci“, které bylo zahájeno žalobou podanou až po zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice (žalované).

K tomu poukázal na „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu sp. zn. (správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, které je - stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), z něhož citoval závěr, podle kterého „řízení o žalobě podané věřitelem po zahájení insolvenčního řízení soud zastaví po právní moci rozhodnutí o úpadku, je-li předmětem žaloby pohledávka, kterou věřitel mohl přihlásit do insolvenčního řízení“.

Proti výroku usnesení odvolacího soudu o zastavení řízení (posuzováno podle obsahu dovolání) podal žalobce dovolání,jehož přípustnost vymezuje na základě argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešeníprocesní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle )a požaduje, aby Nejvyšší soudrozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolatel uvádí, že žalovaná mu způsobila škodu úmyslným protiprávním jednáním při výkonu sjednané práce, za které byla rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 14. března 2017, č. j. -2415 (jenž nabyl právní moci 14. března 2017), uznána vinnou zločinem podvodu ve formě spolupachatelství, byl jí uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců a žalobce byl (jako poškozený) odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Zdůrazňuje, že se řídil pokyny trestního soudu a podal civilní žalobu. Z uvedeného dovozuje, že nemohl podat přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení v zákonem stanovené lhůtě, jež uplynula dne 26. února 2014. Namítá, že ani nebyl povinen uplatnit svou pohledávku za žalovanou v době stanovené , jelikož trestní řízení nebylo v souladu s přerušeno a rozhodování o jeho nároku vůči žalované bylo také předmětem trestního řízení, jehož součástí je i řízení adhezní.

Vyřešení otázky procesního práva spočívá podle dovolatele v tom, že rozhodnutím trestního soudu a dovoláním napadeným rozhodnutím odvolacího soudu je dovolateli znemožněno domáhat se svých práv soudní cestou, a dále „ve skutečnosti, že soudní systém v právním státě nemůže odepřít rozhodnutí o právu jednoho subjektu vůči druhému, a to s odkazem na jiný institut procesního práva, který je však vzhledem k předešlým skutečnostem objektivně nemožný“.

Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout. K věci samé uvádí, že pohledávky žalobce existovaly již v době rozhodnutí o úpadku žalované, neboť vznikly v letech 2009 až 2010. Žalobce tedy měl možnost tyto pohledávky přihlásit do insolvenčního řízení. Skutečnost, že žalobce „přihlásil pohledávky pouze do řízení trestního“ jde k jeho tíži.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle , a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, která vychází z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 128/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 128/2018“). V něm Nejvyšší soud vysvětlil (mimo jiné), žeuplatní-li věřitel vůči dlužníku u obecného soudu žalobou pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou (aniž by šlo o incidenční spor), nebo pohledávku, na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou (aniž by šlo o incidenční spor), anebo pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje ( ), teprve v době, kdy již trvají účinky rozhodnutí o úpadku (po okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku), jde o porušení zákazu formulovaného v . Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle , bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Přitom není vyloučeno, že obecný soud bude aplikovat (musí aplikovat) ustanovení (coby důsledek porušení zákazu plynoucího z ) v situaci, kdy žaloba o pohledávce bude nepřípustně podána dokonce až po právní moci rozhodnutí o úpadku (kdykoli později, dokud trvají účinky rozhodnutí o úpadku).

K závěrům vysloveným v R 128/2018 se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 31. července 2019, sp. zn. , usnesení ze dne 28. srpna 2019, sp. zn. , nebo v usnesení ze dne 30. ledna 2020, sp. zn. .

Žalovaná ve vyjádření k dovolání správně vystihla, že vznikly-li pohledávky žalobce v letech 2009 až 2010 (což žalobce tvrdí i v žalobě datované 3. července 2017), měl být žalobce dbalý svých práv a tyto pohledávky přihlásit v insolvenčním řízení dlužnice nejpozději ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o zjištění úpadku dlužnice (viz usneseníinsolvenčního soudu ze dne 26. února 2014, č. j. XY), nikoli (pouze) uplatnit nárok na náhradu škody v trestním řízení. Přitom v době podání žaloby v této věci bylo rovněž zjevné, že nejde o situaci, kdy by žalobce mohl přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení i po uplynutí propadné lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku (srov. větu třetí a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 25/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jen pro úplnost (a bez jakéhokoliv vlivu na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud dodává, že v mezidobí (po podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu) bylo insolvenční řízení dlužnice skončeno (usnesením ze dne 9. července 2019, č. j. XY, insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice, určil odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně, zprostil insolvenční správkyni funkce a osvobodil dlužnici od placení pohledávek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , řádu, ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. 4. 2020

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu