Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 957/2018

30 Cdo 957/2018-54

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce M. M., nar. XY, t. č. ve Vazební věznici Liberec, P.O.Box 400, Liberec, zastoupeného JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem v Liberci, Gorkého 658/15, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o nejasné podání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2017, č. j. -18, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 5. 2017, č. j. -8, odmítl návrh žalobce na zahájení řízení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud jako soud dovolací podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl zčásti pro vady a zčásti pro nepřípustnost.

K obsahu podání, v němž vymezoval dovolací důvody nezastoupený dovolatel (č. l. 21), dovolací soud v souladu s nepřihlížel.

Dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i ohledně výroku I v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně v jeho výroku II o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a ohledně výroku II o náhradě nákladů odvolacího řízení. V této části svého dovolání však dovolatel nevymezuje žádné dovolací důvody ( , 3 ), a dovolání tak musí být v tomto rozsahu jako vadné odmítnuto ( ).

Otázka procesního práva „jakým způsobem musí být v žalobě vylíčeny rozhodné skutečnosti, aby bylo možné žalobu věcně projednat“ přípustnost dovolání podle založit nemůže, neboť na takto obecně formulované otázce a jejím řešení odvolací soud své rozhodnutí nepostavil. Pokud odvolací soud odmítl návrh žalobce pro vady podání spočívající zejména v neurčitém vylíčení rozhodujících skutečnosti, pak se nikterak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu věty druhé rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. ).

Vada řízení namítaná dovolatelem (absence poučení o možnosti požádat o ustanovení zástupce podle , pokud dovolatel uvedl, že právní pomoc nepotřebuje) nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k tvrzeným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle věty druhé jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Jelikož však tvrzená vada řízení může mít vzhledem ke svému charakteru a intenzitě povahu porušení práva dovolatele na spravedlivý proces (právo na přístup k soudu, právo na právní pomoc), považuje dovolací soud za vhodné se k ní na tomto místě vyjádřit.

Účastník řízení musí být poučen o tom, že může podat žádost o ustanovení zástupce, jenž mu bude ustanoven za splnění zákonných předpokladů ( ). I na plnění této konkrétní poučovací povinnosti dopadají judikaturní závěry přijaté ohledně tzv. obecné poučovací povinnosti ( ).

Aby poučení plnilo svou funkci, nesmí být samoúčelné, musí mít konkrétní obsah a nemá být poskytováno „preventivně“ a „generálně“ pro všechny možné myslitelné případy a procesní situace, které mohou teprve v řízení nastat. Poučení o procesních právech musí být adresné, konkrétní a soud je povinen poskytnout je účastníku v době, kdy je toho podle stavu řízení pro něj zapotřebí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 40/1999 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného vyplývá, že je nadbytečné a samoúčelné poskytovat poučení o procesních právech účastníkovi, který již předem výslovně prohlásil, že svého procesního práva využít nehodlá („žádné advokáty nepotřebuje“).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 4. 2020

JUDr. Pavel Simon předseda senátu