Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4142/2019

30 Cdo 4142/2019-511

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem ve věci žalobce P. R., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Blankou Schöblovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jaselská 205/25, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 1 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2019, č. j. -356, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích nejprve pod sp. zn. a následně pod sp. zn. .

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, č. j. -300, konstatoval, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích nejprve pod sp. zn. a následně pod sp. zn.11 C 39/2013 došlo v době od 19. 1. 2012 do 18. 4.2013 k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I), zamítl žalobu v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 1 000 000 Kč (výrok II), uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč (výrok III) a uložil žalované zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku 11 120 Kč (výrok IV).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé, v zamítavém výroku II o věci samé a ve výroku III o nákladech řízení mezi účastníky a změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV tak, že náklady řízení nese stát (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “.

Posuzované dovolání neobsahuje žádný dovolací důvod, který by vyhovoval požadavkům a 3 Žalobcem formulované otázky (zda lze vyloučit mechanickou aplikaci práva, danou závěry stanoviska Nejvyššího soudu č. j. v napadené věci; zda se oba stupně soudů vypořádaly skutkově i právně s významem dotčené věci pro žalobce v napadených rozhodnutích; zda se oba stupně soudů vypořádaly s poznatky z dílčích excesů majících vliv na celkovou délku řízení dané věci; a zda soudy obou stupňů seznámily žalobce jako účastníka řízení s odlišným právním názorem při řešení jeho věci) nejsou otázkami právními, ale otázkami v gramatickém slova smyslu, tedy nevymezují právní posouzení, které by žalobce považoval za nesprávné, nýbrž se domáhají obecného, nespecifického přezkumu napadeného rozsudku.

K tomu Nejvyšší soud uvádí, že i Ústavní soud dovodil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou … v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 4. 2020

JUDr. Pavel Simon předseda senátu