Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2943/2018

27 Cdo 2943/2018-214

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele OSDA – ČR – JUTA, pobočného spolku, se sídlem v Ostravě, Nádražní 532/157, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 75056631, zastoupeného JUDr. Josefem Jurasem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jiráskovo náměstí 121/8, PSČ 702 00, za účasti Expandia, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1096/21, PSČ 117 19, identifikační číslo osoby 63999293, zastoupené JUDr. Petrem Chárou, advokátem, se sídlem v Praze 6, U Zeměpisného u 508/12, PSČ 160 00, o zaplacení 531.444 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. -155, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. OSDA – ČR – JUTA, pobočný spolek

je povinen

zaplatit Expandia, a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

[1] Návrhem na zahájení řízení doručeným Městskému soudu v Praze dne 10. 11. 2009 se navrhovatel domáhá na Expandia, a. s. (dále též jen „hlavní akcionář“) zaplacení 531.444 Kč s příslušenstvím jako protiplnění za nucený přechod jeho účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře.

[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 1. 2012, č. j. -61, „žalobu“ zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[3] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., změnil ho ve výroku II. (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[5] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož smlouva o zastavení cenných papírů (dále též jen „zástavní smlouva“) uzavřená dne 10. 11. 2005 mezi právním předchůdcem navrhovatele OSDA – ČR – Expandia Ventures jako zástavcem a P. D. jako zástavním věřitelem „byla uzavřena v souladu se zákonem, a to dle a násl. , o cenných papírech, ve spojení s , (dále též jen „obč. zák.“), a je platná“, je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:

1) Podstatnou náležitostí smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy) je – jak vyplývá z § 156 odst. 2 obč. zák. – kromě určení předmětu zástavního práva (zástavy) též označení zajišťované pohledávky. Pohledávka, kterou zástava zajišťuje (zajišťovaná pohledávka), musí být v zástavní smlouvě označena tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou zástavního věřitele za stejným dlužníkem a aby tak účastníkům zástavní smlouvy (smlouvy o zřízení zástavního práva) bylo zřejmé (nepochybné), jaká pohledávka se zástavním právem zajišťuje.

2) Nemá-li zástavní věřitel vůči dlužníku v době uzavření zástavní smlouvy jinou pohledávku nebo jiné pohledávky s předmětem plnění stejného druhu jako u zajišťované pohledávky (tedy jiné pohledávky zaměnitelné se zajišťovanou pohledávkou), je zajišťovaná pohledávka ve smlouvě o zřízení zástavního práva dostatečně určitě označena i tehdy, vymezuje-li ji jen údaj o osobě dlužníka a předmětu plnění, neboť za těchto okolností je z uvedených údajů zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem zajištění, aniž by ji bylo možné zaměnit s jinou pohledávkou zástavního věřitele vůči dlužníku.

3) I kdyby však zajišťovaná pohledávka nebyla označena dostatečně přesně z hlediska její určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu projevu vůle uvedeného v právním úkonu o odstranění takové nejasnosti.

Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. , a v něm citovanou judikaturu.

[6] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), se podává, že:

1) Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) stran smlouvy, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy byl projev vůle učiněn (kdy se stal perfektním), a přihlížet lze toliko k těm okolnostem, které mohla vnímat i druhá strana smlouvy (srov. § 266 odst. 1 obch. zák.). Takto zjištěnou skutečnou vůli je třeba upřednostnit i před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov).

2) Teprve tehdy, kdy skutečnou vůli stran smlouvy nelze zjistit, soud postupuje podle § 266 odst. 2 obch. zák. a posuzuje, jaký význam by danému ujednání zpravidla přikládala osoba v postavení strany smlouvy.

3) Jak při zjišťování skutečné vůle stran (§ 266 odst. 1 obch. zák.), tak při posouzení významu projevu vůle obsaženého ve smlouvě podle § 266 odst. 2 obch. zák. soud musí zohlednit všechny v úvahu přicházející zjištěné okolnosti, zejména pak okolnosti demonstrativně vypočtené v § 266 odst. 3 obch. zák. (tj. jednání o uzavření smlouvy, praxe, kterou mezi sebou strany zavedly, následné chování stran a další).

Srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. , ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , či obdobně (pro poměry právní úpravy účinné od 1. 1. 2014) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[7] V poměrech projednávané věci byla v zástavní smlouvě zajišťovaná pohledávka označena jako „Pohledávka ve výši 740.000 Kč“. Z obsahu spisu se nepodává, že by zástavní věřitel v době uzavření zástavní smlouvy měl za dlužníkem (zástavcem) jinou peněžitou pohledávku než ze smlouvy o úplatném převodu cenných papírů uzavřené dne 10. 11. 2005. Navrhovatel pouze obecně namítal, že mezi jeho právním předchůdcem a zástavním věřitelem „existovaly i jiné závazkové vztahy“, netvrdil však, že má zaměnitelnou pohledávku stejného druhu a výše.

[8] Odvolací soud se v souladu se shora citovanou judikaturou zabýval nejen jazykovým projevem, ale zejména vůlí smluvních stran při uzavírání zástavní smlouvy. Při zjišťování vůle smluvních stran odvolací soud zástavní smlouvu správně poměřoval se smlouvou o úplatném převodu cenných papírů uzavřenou tentýž den mezi shodnými stranami. Závěru odvolacího soudu, podle něhož „pohledávka zástavního věřitele určená výší 740.000 Kč, kterou uvedené akcie zajišťují (…), je nepochybně pohledávkou vzniklou podle smlouvy o úplatném převodu cenných papírů“, tudíž nelze nic vytknout.

[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

[10] Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 15. 4. 2020

JUDr. Marek Doležal předseda senátu