Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2244/14

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Patricie Schweibar, zastoupené JUDr. Petrem Dítětem, advokátem se sídlem Horní náměstí 19, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2012, č. j. -69, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2012, č. j. -175, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, č. j. -216, za účasti Krajského soudu v Brně, Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

[1.] Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 7. 2014, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " ") a práva vlastnit majetek zaručeného y.

[2.] Stěžovatelka nejprve shrnuje průběh řízení před obecnými soudy. Vylučovací žalobou, podanou (společně s H. Schweibarem) ke Krajskému soudu v Brně, se stěžovatelka domáhala vyloučení blíže specifikovaných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka - společnosti GH NERA spol. s r. o; tuto žalobu odůvodnila tím, že dlužník na ni ještě před zjištěním úpadku a prohlášením konkursu tyto nemovitosti převedl (kupními smlouvami ze dne 29. 4. 2008 a 4. 7. 2008). Krajský soud v Brně ovšem podanou žalobu zamítl s odůvodněním, že předmětné kupní smlouvy byly absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. Jako důvod neplatnosti uvedl soud skutečnost, že v době uzavření shora zmíněných smluv bylo usnesením Krajského soudu v Brně (předběžné opatření ze dne 4. 5. 2007, právní moci nabylo dne 21. 6. 2007 a bylo účinné až do 7. 12. 2009) uloženo dlužníku zdržet se veškerých úkonů vedoucích ke zcizení nemovitého majetku v jeho vlastnictví. K odvolání obou žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a ztotožnil se s jeho odůvodněním. Nejvyšší soud pak dovolání, podané již jen stěžovatelkou, usnesením napadeným nyní projednávanou ústavní stížností odmítl.

[3.] Stěžovatelka obecným soudům vytýká, že při svém rozhodování dostatečně nezohlednily její dobrou víru. Omezení práva zcizovat předmětné nemovitosti totiž nebylo vyznačeno - vinou soudu, který předběžné opatření vydal - v katastru nemovitostí. Ačkoliv si stěžovatelka počínala s řádnou péčí a jednala v dobré víře, předmětné nemovitosti nebyly z majetkové podstaty vyloučeny a posléze (v roce 2013) byly prodány v dražbě, čímž došlo ke zmenšení její majetkové sféry.

[4.] Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

[5.] Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

[6.] Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že se obecné soudy věcí řádně zabývaly a svůj shora zmíněný závěr o neplatnosti kupních smluv důkladně odůvodnily. Vypořádaly se přitom se všemi relevantními námitkami stěžovatelky. Ostatně i stěžovatelka činí sporným "pouze" jejich klíčový meritorní závěr, resp. jeho ústavní konformitu.

[7.] Lze tak konstatovat, že v dané věci bylo postaveno najisto, že k uzavření předmětných kupních smluv došlo až poté, co nabylo právní moci usnesení (předběžné opatření), jímž bylo dlužníku, společnosti GH NERA, spol. s r. o., uloženo zdržet se veškerých úkonů vedoucích ke zcizení jeho nemovitého majetku (viz výše bod 2). Závěr obecných soudů, podle něhož jsou kupní smlouvy uzavřené v rozporu s tímto usnesením absolutně neplatné, považuje Ústavní soud za ústavně konformní, a to i s ohledem na specifické okolnosti tohoto případu.

[8.] Ačkoliv stěžovatelka v době uzavření kupních smluv o existenci tohoto předběžného opatření nemusela vědět a pravděpodobně ani nevěděla, nelze z existence dobré víry (byť by i byla dána) dovozovat, že by předmětné kupní smlouvy musely být prohlášeny za platné. Nelze totiž přehlédnout, že zmíněné předběžné opatření omezující nakládání vlastníka s nemovitostmi (jakož i obdobná předběžná opatření ve skutkově obdobných věcech) bylo přijato k ochraně práv třetích osob, jež by oslabením právních účinků takového předběžného opatření byla významně ohrožena. Již (avšak nejen) z tohoto důvodu nelze na projednávanou věc aplikovat nálezy Ústavního soudu vztahující se k ochraně dobré víry v případě nabytí od nevlastníka [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 11. 5. 2011 (N 88/61 SbNU 359) či nález

sp. zn.

ze dne 22. 4. 2014]. Ústavní soud navíc dodává, že i aplikovatelností prvního citovaného nálezu na projednávanou věc se obecné soudy řádně zabývaly (posléze citovaný nález byl vydán až po jejich rozhodnutí, i ve vztahu k němu lze však učinit obdobné závěry) a ani v tomto ohledu nelze mít jejich závěry za ústavně nekonformní.

[9.] Stěžovatelce lze ovšem přitakat v tom směru, že zmíněné předběžné opatření mělo být podle ustanovení , , ve lhůtě do tří dnů od jeho vyhlášení či vydání zasláno příslušnému katastrálnímu úřadu, což se v projednávané věci zřejmě nestalo. Rovněž tato skutečnost však není způsobilá zvrátit závěr o tom, že obecné soudy rozhodly o neplatnosti kupních smluv ústavně konformně. Ani v nastíněné situaci totiž stěžovatelka (či osoba v obdobném postavení) není zbavena efektivní právní ochrany. Pakliže by jí totiž skutečně vznikla škoda v důsledku nesprávného úředního postupu státního orgánu (zde podle tvrzení stěžovatelky pochybil Krajský soud v Brně, který neodeslal ve lhůtě usnesení o nařízení předběžného opatření příslušnému katastrálnímu úřadu), nabízí se možnost postupu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. V tomto případě by se však jednalo o samostatné řízení a Ústavnímu soudu pochopitelně nyní nepřísluší jakkoliv předjímat jeho případný výsledek.

[10.] Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2015

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu