Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3981/2019

26 Cdo 3981/2019-137

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce NOVOSADY, stavební bytové družstvo, se sídlem v Holešově, Tovární 31, IČO 00049620, zastoupeného Mgr. Eliškou Čmelákovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Nábřeží 455, proti žalovaným 1) V. C., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému opatrovnicí JUDr. Janou Grygerovou, advokátkou se sídlem v Holešově, Dlažánky 310/6, a 2) M. C., narozené XY, bytem XY, o vyklizení a odevzdání bytu, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2019, č. j. -94, t a k t o :

I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kroměříži (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 9. 2018, č. j. -56, rozhodl o povinnosti žalovaných 1) a 2) společně a nerozdílně vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat byt č. XY nacházející se ve třetím nadzemním podlaží domu č. p. XY, XY, XY, a XY, stojícím na pozemku p. č. XY v katastrálním území a obci XY, který sestává ze dvou obytných místností, kuchyně a příslušenství (dále jen „byt“, „předmětný byt“), a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání žalovaného 1) Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 4. 2019, č. j. -94, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) potvrdil (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uvedl, že žalovaný 1) byt užívá bez právního důvodu poté, co společný nájem žalovaných k předmětnému bytu ke dni 28. 1. 2013 zanikl jejich vyloučením z družstva. Žalobce se proto zcela v souladu s a , (dále jen „o. z.“), domáhal ochrany svého vlastnického práva žalobou na vyklizení předmětného bytu. Ochrana vlastnického práva poskytovaná žalobci proti žalovanému 1) není v rozporu s dobrými mravy, neboť sami žalovaní dobré mravy dlouhodobě porušují tím, že za byt řádně neplatí, dluh jim postupně narostl na částku přesahující 108.000 Kč, navíc bez souhlasu žalobce byt pronajímali a inkasovali za to peníze. Odvolací soud poukázal i na to, že žalovaní po celou dobu bydleli a dle všeho stále bydlí v domě své dcery, předmětný byt neužívali od počátku roku 2013, již přes šest let jej blokují a žalobci jej nepředali (mají v něm své věci).

Dovolání žalovaného 1) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „ “, neboť předložená právní otázka (zda výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu je v rozporu s dobrými mravy) již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a od řešení této otázky se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci; přitom rozhodnutí odvolacího soudu je s ním v souladu.

S ohledem na ustanovení věta za středníkem , (dále jen „o. z.“), je třeba souzenou věc posuzovat podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť k vyloučení žalovaných z družstva došlo ke dni 28. 1. 2013 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. , či rozsudek téhož soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. ).

Dovolání není přípustné podle pro řešení dovolatelem nastolené právní otázky, zda v daném případě nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu obč. zák. v tom smyslu, že by bylo namístě žalobu zamítnout. Uvedenou otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. a ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. ). Přitom při posouzení věci podle obč. zák. vzal v úvahu nejen zjištěné právně významné skutečnosti na straně žalovaného 1), nýbrž i na straně žalobce, a jeho úvaha odpovídá zjištěným okolnostem a není v tomto směru zjevně nepřiměřená.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovoláním napadá rozsudek v celém jeho rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ve smyslu v této části ani přípustné.

Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalovaného 1) proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věta první jako nepřípustné odmítl.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného 1) na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [ ] - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. .

Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 4. 2020

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu