Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
5542E8D96886CE26C1258594001907D5.html
HTML · 147.28 KB
No categories available
6 Tdo 320/2020
6 Tdo 320/2020-205
USNESENÍ
L. L.
,
nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 3 To 321/2019 , jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 10/2019 ,
takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. L.
odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 3 T 10/2019 , byl obviněný L. L. (dále jen
„obviněný“
nebo
„dovolatel“
), uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„dne 22.1.2010 v 16.35 hodin vstoupil do prodejny papírnictví XY na ulici XY v Třebíči v úmyslu zmocnit se finančních prostředků z tržby, pod pohrůžkou násilí, kdy v ruce držel krátkou střelnou zbraň /pistoli/ a požadoval po prodavačce M. Ch., nar. XY otevřít pokladnu, což poškozená z obavy o svůj život učinila a obviněný z ní odcizil bankovky v celkové výši 6.500 Kč, které si ukládal do kapsy zimní bundy, následně prodavačce přikázal, aby se otočila a šla dozadu, čehož využil a z prodejny odešel, čímž majiteli prodejny L. B., nar. XY způsobil celkovou škodu 6.500 Kč“.
2. Za tento zvlášť závažný zločin loupeže byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvacet šest měsíců. Podle § 84 tr. zákoníku za podmínek uvedených v § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen, přičemž nad obviněným byl současně vysloven dohled v rozsahu uvedeném v § 49-51 tr. zákoníku. Podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba podmíněného odsouzení s dohledem na dvacet čtyři měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému L. B. částku 6.500 Kč.
3. Odvolání, jež proti uvedenému rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 3 To 321/2019 , podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti shora citovan
é
mu usnesen
í
Krajsk
é
ho soudu v Brn
ě
podal obvin
ě
n
ý
dovol
á
n
í
, v n
ě
m
ž
uplatnil dovolac
í
d
ů
vod podle
§
265b odst. 1 p
í
sm. g) tr.
ř
.
5. V první řadě uvedl, že provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí zohledněny, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoli byly řádně provedeny, dále že důkaz nebyl získán procesně přípustným způsobem, a tudíž měl být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu, a že v soudním rozhodování jsou učiněna skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
6. Následně namítl, že soud prvního stupně pominul tu skutečnost, že po celou dobu přípravného řízení orgány činné v trestním řízení zcela ignorovaly ustanovení § 2 odst. 5 (tr. ř.), kdy vědomě jednaly v rozporu s povinností „objasňovat pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede“, a při vyšetřování postupovaly jednostranně.
7. Oba soudy se podle něho řádně nevypořádaly s procesními námitkami obhajoby, jež opětovně následně zrekapituloval. Zmínil konstatování nalézacího soudu, že vzal za prokázaný skutkový děj, který byl zjištěn ze svědecké výpovědi poškozené. K tomu dovolatel namítl, že poškozená v prvotním protokolu uvedla, že osobu
„téměř“
poznává, dále že jej poznává podle očí, které jsou tmavé, ač on je má světle modré, a že v protokolu o trestním oznámení uvedla, že pachatel měl tmavě modrou bundu, přičemž v průběhu rekognice měl pouze obviněný na sobě modrou bundu. Vzhledem k tomu, že rekognice (resp. svědectví poškozené) byla (bylo) jediným důkazem, je tato skutečnost alarmující. Je zarážející, že se soudy obou stupňů vůbec neobtěžovaly ve svém odůvodnění s těmito skutečnostmi vypořádat.
8. Dále dovolatel tvrdil, že nalézací soud účelově manipuloval s výpověďmi svědků F. P. a L. P., kdy jejich výpovědi jsou v rozporu se zvukovým záznamem a osoby svědků byly účelově znevěrohodňovány. Ohledně identikitu uvedl, že není podstatné, kdy byl vyhotoven, ale zda si jeho vyhotovení vůbec svědkyně pamatuje. Dále upozornil na slovní obrat v odůvodnění odvolacího soudu - „opakovaná“ identifikace - s tím, že tento je zavádějící a svědčící o návodném postupu orgánů činných v trestním řízení.
9. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 3 To 321/2019 -188 a rozsudek Okresního soudu v Třebíči č. j. 3 T 10/2019 a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Třebíči, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém sdělení uvedla, že se k tomuto dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
11. Nejvy
šší
soud jako soud dovolac
í
(
§
265c tr.
ř
.) v prvn
í
ř
ad
ě
zkoumal, zda je v
ýš
e uveden
é
dovol
á
n
í
p
ří
pustn
é
, zda bylo pod
á
no v
č
as a opr
á
vn
ě
nou osobou, zda m
á
v
š
echny obsahov
é
a form
á
ln
í
n
á
le
ž
itosti a zda poskytuje podklad pro v
ě
cn
é
p
ř
ezkoum
á
n
í
napaden
é
ho rozhodnut
í
nebo zda tu nejsou d
ů
vody pro jeho odm
í
tnut
í
.
12. Dosp
ě
l p
ř
itom k z
á
v
ě
ru,
ž
e dovol
á
n
í
podan
é
proti usnesen
í
Krajsk
é
ho soudu v Brn
ě
ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 3 To 321/2019 , je p
ří
pustn
é
z hlediska ustanoven
í
§
265a odst. 1, odst. 2 p
í
sm.
h) tr.
ř
. Obvin
ě
n
ý
je osobou opr
á
vn
ě
nou k pod
á
n
í
dovol
á
n
í
podle
§
265d odst. 1 p
í
sm. c) tr.
ř
. Dovol
á
n
í
, kter
é
spl
ň
uje n
á
le
ž
itosti obsahu dovol
á
n
í
podle
§
265f odst. 1 tr.
ř
., podal prost
ř
ednictv
í
m sv
é
ho obh
á
jce, tedy v souladu s ustanoven
í
m
§
265d odst. 2 tr.
ř
., ve lh
ů
t
ě
uveden
é
v
§
265e odst. 1 tr.
ř
. a na m
í
st
ě
ur
č
en
é
m t
ý
m
ž
z
á
konn
ý
m ustanoven
í
m.
13. Proto
ž
e dovol
á
n
í
lze podat jen z d
ů
vod
ů
uveden
ý
ch v ustanoven
í
§
265b tr.
ř
., bylo d
á
le zapot
ř
eb
í
posoudit ot
á
zku, zda konkr
é
tn
í
argumenty, o n
ěž
se dovol
á
n
í
op
í
r
á
, lze pod
ř
adit pod uplatn
ě
n
ý
d
ů
vod uveden
ý
v p
ř
edm
ě
tn
é
m z
á
konn
é
m ustanoven
í
.
14. Dovolac
í
d
ů
vod podle
§
265b odst. 1 p
í
sm. g) tr.
ř
. je d
á
n v p
ří
padech, kdy rozhodnut
í
spo
čí
v
á
na nespr
á
vn
é
m pr
á
vn
í
m posouzen
í
skutku nebo jin
é
m nespr
á
vn
é
m hmotn
ě
pr
á
vn
í
m posouzen
í
. Uvedenou formulac
í
z
á
kon vyjad
ř
uje,
ž
e dovol
á
n
í
je ur
č
eno k n
á
prav
ě
pr
á
vn
í
ch vad rozhodnut
í
ve v
ě
ci sam
é
, pokud tyto vady spo
čí
vaj
í
v pr
á
vn
í
m posouzen
í
skutku nebo jin
ý
ch skute
č
nost
í
podle norem hmotn
é
ho pr
á
va, nikoliv z hlediska procesn
í
ch p
ř
edpis
ů
. Skutkov
ý
stav je p
ř
i rozhodov
á
n
í
o dovol
á
n
í
hodnocen v z
á
sad
ě
pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jin
á
okolnost skutkov
é
povahy byly spr
á
vn
ě
pr
á
vn
ě
posouzeny, tj. zda jsou pr
á
vn
ě
kvalifikov
á
ny v souladu s p
ří
slu
š
n
ý
mi ustanoven
í
mi hmotn
é
ho pr
á
va. Dovolac
í
soud mus
í
(s v
ý
jimkou p
ří
padu tzv. extr
é
mn
í
ho nesouladu) vych
á
zet ze skutkov
é
ho stavu tak, jak byl zji
š
t
ě
n v pr
ů
b
ě
hu trestn
í
ho
ří
zen
í
a jak je vyj
á
d
ř
en p
ř
edev
ší
m ve v
ý
roku odsuzuj
í
c
í
ho rozsudku, a je povinen zjistit, zda je pr
á
vn
í
posouzen
í
skutku v souladu s vyj
á
d
ř
en
í
m zp
ů
sobu jedn
á
n
í
v p
ří
slu
š
n
é
skutkov
é
podstat
ě
trestn
é
ho
č
inu s ohledem na zji
š
t
ě
n
ý
skutkov
ý
stav.
15. Nejvy
šší
soud d
á
le zd
ů
raz
ň
uje,
ž
e ve smyslu ustanoven
í
§
265b odst. 1 tr.
ř
. je dovol
á
n
í
mimo
řá
dn
ý
m opravn
ý
m prost
ř
edkem ur
č
en
ý
m k n
á
prav
ě
v
ý
slovn
ě
uveden
ý
ch procesn
í
ch a hmotn
ě
pr
á
vn
í
ch vad, ale z
á
sadn
ě
nikoliv k revizi skutkov
ý
ch zji
š
t
ě
n
í
u
č
in
ě
n
ý
ch soudy ni
žší
ch stup
ňů
, ani k p
ř
ezkoum
á
v
á
n
í
jimi proveden
é
ho dokazov
á
n
í
. T
ěž
i
š
t
ě
dokazov
á
n
í
je toti
ž
v
ří
zen
í
p
ř
ed soudem prvn
í
ho stupn
ě
a jeho skutkov
é
z
á
v
ě
ry m
ůž
e dopl
ň
ovat, pop
ří
pad
ě
korigovat jen soud druh
é
ho stupn
ě
v
ří
zen
í
o
řá
dn
é
m opravn
é
m prost
ř
edku (
§
259 odst. 3 tr.
ř
.,
§
263 odst. 6, 7 tr.
ř
.). T
í
m je napln
ě
no z
á
kladn
í
pr
á
vo dovolatele dos
á
hnout p
ř
ezkoum
á
n
í
v
ě
ci ve dvoustup
ň
ov
é
m
ří
zen
í
ve smyslu
č
l. 13
Ú
mluvy a
č
l. 2 odst. 1 Protokolu
č
. 7 k
Ú
mluv
ě
.
16. V obecn
é
rovin
ě
pak plat
í
,
ž
e obsah konkr
é
tn
ě
uplatn
ě
n
ý
ch n
á
mitek, o n
ěž
se op
í
r
á
existence ur
č
it
é
ho dovolac
í
ho d
ů
vodu, mus
í
v
ě
cn
ě
odpov
í
dat z
á
konn
é
mu vymezen
í
tohoto dovolac
í
ho d
ů
vodu podle
§
265b tr.
ř
., nesta
čí
jen form
á
ln
í
odkaz na p
ří
slu
š
n
é
ustanoven
í
obsahuj
í
c
í
n
ě
kter
ý
z dovolac
í
ch d
ů
vod
ů
.
IV.
17. Obvin
ě
n
ý
sice form
á
ln
ě
deklaruje,
ž
e rozhodnut
í
obou soud
ů
spo
čí
vaj
í
na nespr
á
vn
é
m pr
á
vn
í
m posouzen
í
skutku nebo na jin
é
m nespr
á
vn
é
m hmotn
ě
pr
á
vn
í
m posouzen
í
, fakticky se v
š
ak ve sv
é
argumentaci op
í
r
á
o v
ý
hrady v
ý
lu
č
n
ě
skutkov
é
, procesn
í
povahy. Tvrd
í
toti
ž
vadn
é
proveden
í
rekognice a soud
ů
m obou stup
ňů
pak vyt
ý
k
á
,
ž
e nespr
á
vn
ě
zhodnotily proveden
é
d
ů
kazy a na tomto z
á
klad
ě
u
č
inily nespr
á
vn
á
skutkov
á
zji
š
t
ě
n
í
, resp.
ž
e jimi u
č
in
ě
n
á
skutkov
á
zji
š
t
ě
n
í
jsou v extr
é
mn
í
m nesouladu s proveden
ý
mi d
ů
kazy.
18. Svoj
í
argumentac
í
nenam
í
t
á
rozpor mezi skutkov
ý
mi z
á
v
ě
ry vykonan
ý
mi soudy po zhodnocen
í
proveden
ý
ch d
ů
kaz
ů
a u
ž
itou pr
á
vn
í
kvalifikac
í
ani jin
é
nespr
á
vn
é
hmotn
ě
pr
á
vn
í
posouzen
í
soudy zji
š
t
ě
n
ý
ch skutkov
ý
ch okolnost
í
, neuplat
ň
uje
žá
dn
é
hmotn
ě
pr
á
vn
í
argumenty. Dovolac
í
d
ů
vod podle
§
265b odst. 1 p
í
sm. g) tr.
ř
. ve skute
č
nosti spat
ř
uje v poru
š
en
í
procesn
í
ch z
á
sad vymezen
ý
ch zejm
é
na v ustanoven
í
§
2 odst. 5, 6 tr.
ř
. Takov
é
n
á
mitky pod uveden
ý
(ani jin
ý
) dovolac
í
d
ů
vod pod
ř
adit nelze.
19. Jak ji
ž
shora nazna
č
eno, Nejvy
šší
soud z
á
sadn
ě
nezasahuje do skutkov
ý
ch zji
š
t
ě
n
í
soud
ů
prvn
í
ho a druh
é
ho stupn
ě
. Jen zcela v
ý
jime
č
n
ě
tak m
ůž
e u
č
init
–
a to s ohledem na principy vypl
ý
vaj
í
c
í
z
ú
stavn
ě
garantovan
é
ho pr
á
va na spravedliv
ý
proces
–
jestli
ž
e mezi skutkov
ý
mi zji
š
t
ě
n
í
mi soud
ů
a proveden
ý
mi d
ů
kazy je
extr
é
mn
í
nesoulad
. O ten se jedn
á
tehdy, kdy
ž
skutkov
á
zji
š
t
ě
n
í
postr
á
daj
í
obsahovou spojitost s d
ů
kazy, kdy
ž
skutkov
á
zji
š
t
ě
n
í
soud
ů
nevypl
ý
vaj
í
z d
ů
kaz
ů
p
ř
i
žá
dn
é
m z logicky p
ř
ijateln
ý
ch zp
ů
sob
ů
jejich hodnocen
í
, kdy
ž
skutkov
á
zji
š
t
ě
n
í
soud
ů
jsou opakem toho, co je obsahem proveden
ý
ch d
ů
kaz
ů
. Nejvy
šší
soud je v
š
ak v dan
é
m ohledu povol
á
n korigovat pouze
nejextr
é
mn
ě
j
ší
excesy
(viz p
ř
im
ěř
en
ě
rozhodnut
í
Ú
stavn
í
ho soudu sp. zn. III.
Ú
S 177/04, IV.
Ú
S 570/03 a dal
ší
).
20. V tomto kontextu je nam
í
st
ě
konstatovat,
ž
e v posuzovan
é
v
ě
ci takov
á
situace nenastala
–
mezi proveden
ý
mi d
ů
kazy a skutkov
ý
mi zji
š
t
ě
n
í
mi soud
ů
ni
žší
ch stup
ňů
nen
í
podle Nejvy
šší
ho soudu extr
é
mn
í
nesoulad d
á
n.
21. Je z
ř
ejm
é
,
ž
e soud prvn
í
ho stupn
ě
, kter
é
mu p
ř
edev
ší
m p
ří
slu
ší
d
ů
kazy prov
á
d
ě
t a hodnotit a na tomto z
á
klad
ě
zji
šť
ovat skutkov
ý
stav v
ě
ci, provedl dokazov
á
n
í
v rozsahu dostate
č
n
é
m pro rozhodnut
í
ve v
ě
ci a v od
ů
vodn
ě
n
í
sv
é
ho rozhodnut
í
rozvedl, jak hodnotil proveden
é
d
ů
kazy a k jak
ý
m z
á
v
ě
r
ů
m p
ř
itom dosp
ě
l. Je p
ř
itom zjevn
á
logick
á
n
á
vaznost mezi proveden
ý
mi d
ů
kazy, jejich hodnocen
í
m a u
č
in
ě
n
ý
mi skutkov
ý
mi zji
š
t
ě
n
í
mi relevantn
í
mi pro pr
á
vn
í
posouzen
í
i p
ř
ijat
ý
mi pr
á
vn
í
mi z
á
v
ě
ry. Soud druh
é
ho stupn
ě
se proto n
á
sledn
ě
po proveden
é
m p
ř
ezkumu se skutkov
ý
mi, pota
ž
mo pr
á
vn
í
mi, z
á
v
ě
ry nal
é
zac
í
ho soudu d
ů
vodn
ě
ztoto
ž
nil. V t
ě
chto souvislostech je mo
ž
no poznamenat,
ž
e pokud soudy ni
žší
ch stup
ňů
p
ř
i vyvozov
á
n
í
sv
ý
ch skutkov
ý
ch z
á
v
ě
r
ů
vych
á
zely z v
ý
pov
ě
di po
š
kozen
é
M. Ch. jako
p
ří
m
é
ho
usv
ě
d
č
uj
í
c
í
ho d
ů
kazu, podpo
ř
en
é
ho tak
é
dal
ší
mi d
ů
kazy (v
ý
pov
ěď
mi sv
ě
dk
ů
J. B., N. U. a J. M.), nelze konstatovat,
ž
e by jejich skutkov
á
zji
š
t
ě
n
í
byla zalo
ž
ena na sv
é
voln
ý
ch
č
i spekulativn
í
ch
ú
vah
á
ch, resp.
ž
e by se mohlo jednat o extr
é
mn
í
nesoulad mezi proveden
ý
mi d
ů
kazy a skutkov
ý
mi zji
š
t
ě
n
í
mi soud
ů
(srov. nap
ř
. usnesen
í
Ú
stavn
í
ho soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III.
Ú
S 3137/16).
22. Nejvy
šší
soud proto stru
č
n
ě
dod
á
v
á
pouze n
á
sleduj
í
c
í
skute
č
nosti. Pokud jde o n
á
mitku v
ůč
i zp
ů
sobu proveden
í
rekognice, pak tato je zcela ned
ů
vodn
á
. Nutno zd
ů
raznit, rekognice byla v dan
é
v
ě
ci provedena
řá
dn
ě
a tvrzen
í
obvin
ě
n
é
ho se nezakl
á
daj
í
na pravd
ě
. Z obsahu spisu je z
ř
ejm
é
,
ž
e v prvn
í
f
á
zi rekognice nem
ě
l
žá
dn
ý
ze
š
esti figurant
ů
ani obvin
ě
n
ý
bundu. A
ž
n
á
sledn
ě
v z
á
v
ě
ru druh
é
f
á
ze rekognice byli po
žá
d
á
ni o oble
č
en
í
zimn
í
ch bund, tyto si obl
é
kli v
š
ichni, p
ř
i
č
em
ž
obvin
ě
n
ý
m
ě
l na sob
ě
bundu nikoli modr
é
barvy, ale barvy v
í
nov
é
č
i fialov
é
(bundu modr
é
barvy, p
ří
padn
ě
v kombinaci s barvou
č
ernou, na sob
ě
m
ě
ly jin
é
osoby). Z uveden
é
ho je z
ř
ejm
é
,
ž
e oble
č
en
í
m osob, kter
é
byly rekognice
úč
astny, nemohlo doj
í
t ke zkreslen
í
jej
í
ch v
ý
sledk
ů
. Dlu
ž
no dodat,
ž
e pr
ů
b
ě
h rekognice nebyl negativn
ě
ovlivn
ě
n ani jin
ý
m zp
ů
sobem. Skute
č
nost,
ž
e pozn
á
vac
í
ří
zen
í
prob
ě
hlo ve dvou f
á
z
í
ch (opakovan
ě
) p
ř
itom rozhodn
ě
nelze ozna
č
it za vadu, kter
á
by m
ě
la negovat jeho v
ý
sledky. Zcela odm
í
tnout je tak t
ř
eba ni
čí
m nepodlo
ž
en
é
tvrzen
í
dovolatele o tom,
ž
e snad org
á
ny
č
inn
é
v trestn
í
m
ří
zen
í
n
ě
jak
ý
m zp
ů
sobem ovlivnily po
š
kozenou, aby jej ozna
č
ila za pachatele shora popsan
é
ho skutku. Po
š
kozen
á
zcela samostatn
ě
, nez
á
visle, ozna
č
ila jednozna
č
n
ě
obvin
ě
n
é
ho jako pachatele. Lich
á
je p
ř
itom n
á
mitka obvin
ě
n
é
ho,
ž
e po
š
kozen
á
v prvotním protokolu uvedla, že osobu
„téměř“
poznává. V procesn
í
(procesn
ě
pou
ž
iteln
é
) v
ý
pov
ě
di ani v r
á
mci rekognice se toti
ž
t
í
mto zp
ů
sobem, kter
ý
by snad m
ě
l relativizovat ur
č
itost a jednozna
č
nost identifikace obvin
ě
n
é
ho jako pachatele dan
é
ho skutku a trestn
é
ho
č
inu, nevyj
á
d
ř
ila.
23. Nelze tud
íž
č
init z
á
v
ě
r,
ž
e by vykonan
á
skutkov
á
zji
š
t
ě
n
í
postr
á
dala obsahovou spojitost s proveden
ý
mi d
ů
kazy,
ž
e by skutkov
á
zji
š
t
ě
n
í
soud
ů
nevypl
ý
vala z d
ů
kaz
ů
p
ř
i
žá
dn
é
m z logicky p
ř
ijateln
ý
ch zp
ů
sob
ů
jejich hodnocen
í
, anebo
ž
e by skutkov
á
zji
š
t
ě
n
í
soud
ů
byla opakem toho, co je obsahem proveden
ý
ch d
ů
kaz
ů
, na jejich
ž
podklad
ě
byla u
č
in
ě
na. Nen
í
p
ř
itom
ú
kolem Nejvy
šší
ho soudu jako soudu dovolac
í
ho, aby jednotliv
é
d
ů
kazy znovu reprodukoval, rozeb
í
ral, porovn
á
val, p
ř
ehodnocoval a vyvozoval z nich n
ě
jak
é
vlastn
í
skutkov
é
z
á
v
ě
ry. Ur
č
uj
í
c
í
je,
ž
e mezi skutkov
ý
mi zji
š
t
ě
n
í
mi soudu prv
é
ho stupn
ě
, potvrzen
ý
mi rozhodnut
í
mi soudu druh
é
ho stupn
ě
, na stran
ě
jedn
é
a proveden
ý
mi d
ů
kazy (a souvisej
í
c
í
mi pr
á
vn
í
mi z
á
v
ě
ry) na stran
ě
druh
é
nen
í
extr
é
mn
í
nesoulad ve shora vymezen
é
m pojet
í
d
á
n. Nadto lze dodat,
ž
e existence p
ří
padn
é
ho extr
é
mn
í
ho nesouladu mezi u
č
in
ě
n
ý
mi skutkov
ý
mi zji
š
t
ě
n
í
mi soud
ů
a proveden
ý
mi d
ů
kazy nem
ůž
e b
ý
t zalo
ž
ena jen na tom,
ž
e obvin
ě
n
ý
p
ř
edkl
á
d
á
vlastn
í
hodnocen
í
d
ů
kaz
ů
a dovozuje z toho jin
é
skutkov
é
, pop
ř
. i pr
á
vn
í
z
á
v
ě
ry (viz nap
ř
. usnesen
í
Nejvy
šší
ho soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013 ).
24. Na tomto m
í
st
ě
je vhodn
é
pouk
á
zat t
éž
na z
á
v
ě
ry
Ú
stavn
í
ho soudu vysloven
é
v jeho usnesen
í
ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III.
Ú
S 1157/16,
ž
e
ú
stavn
í
po
řá
dek garantuje obvin
ě
n
ý
m osob
á
m pr
á
vo na odvol
á
n
í
(srov.
č
l. 2 Protokolu
č
. 7 k
Ú
mluv
ě
), nikoliv na dal
ší
soudn
í
p
ř
ezkum. A
č
koliv i Nejvy
šší
soud mus
í
p
ř
i v
ý
kladu procesn
í
ch p
ř
edpis
ů
ct
í
t povinnost chr
á
nit z
á
kladn
í
pr
á
va a svobody (srov.
č
l. 4
Ú
stavy
Č
esk
é
republiky), ned
á
vaj
í
mu z
á
konn
é
ani
ú
stavn
í
p
ř
edpisy prostor pro vlastn
í
p
ř
ehodnocov
á
n
í
obvykl
ý
ch rozpor
ů
mezi proveden
ý
mi d
ů
kazy.
Č
l
á
nek 13
Ú
mluvy, kter
ý
ka
ž
d
é
mu p
ř
izn
á
v
á
pr
á
vo na
úč
inn
é
pr
á
vn
í
prost
ř
edky n
á
pravy poru
š
en
í
pr
á
v zakotven
ý
ch
Ú
mluvou, takov
ý
prostor Nejvy
šší
mu soudu ned
á
v
á
. Takov
ý
mi prost
ř
edky jsou toti
ž
p
ř
edev
ší
m procesn
í
instituty v
ří
zen
í
p
ř
ed soudy ni
žší
ch stup
ňů
. Odk
á
zat je mo
ž
no i na rozhodnut
í
Ú
stavn
í
ho soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. III.
Ú
S 1337/17, kde tento mj. uvedl,
ž
e institut dovol
á
n
í
nezakl
á
d
á
pr
á
vo na p
ř
ezkum rozhodnut
í
ni
žší
ch soud
ů
ve stejn
é
šíř
i jako odvol
á
n
í
. Dovolac
í
soud nen
í
opr
á
vn
ě
n hodnotit tyt
éž
d
ů
kazy odli
š
n
ě
od soud
ů
ni
žší
ch stup
ňů
a nem
ůž
e ani vych
á
zet z jin
ý
ch skutkov
ý
ch zji
š
t
ě
n
í
.
25.
Č
in
í
-li dovolatel za t
é
to situace kroky ke zpochybn
ě
n
í
skutkov
ý
ch z
á
v
ě
r
ů
vyj
á
d
ř
en
ý
ch v rozhodnut
í
ch soud
ů
ni
žší
ch stup
ňů
a v
ý
lu
č
n
ě
z toho dovozuje vadnost pr
á
vn
í
ho posouzen
í
skutku, pak nutno op
ě
tovn
ě
zd
ů
raznit,
ž
e jde o n
á
mitky z pohledu uplatn
ě
n
é
ho d
ů
vodu (i jin
ý
ch d
ů
vod
ů
) dovol
á
n
í
irelevantn
í
. V t
é
to souvislosti lze zm
í
nit usnesen
í
Ú
stavn
í
ho soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II.
Ú
S 681/04, podle n
ě
ho
ž
„
pr
á
vo na spravedliv
ý
proces ve smyslu
č
l. 36 odst. 1 Listin y z
á
kladn
í
ch pr
á
v a svobod nen
í
mo
ž
no vykl
á
dat tak,
ž
e garantuje
ú
sp
ě
ch v
ří
zen
í
č
i zaru
č
uje pr
á
vo na rozhodnut
í
, je
ž
odpov
í
d
á
p
ř
edstav
á
m obvin
ě
n
é
ho. Uveden
ý
m z
á
kladn
í
m pr
á
vem je
„
pouze
“
zaji
šť
ov
á
no pr
á
vo na spravedliv
é
soudn
í
ří
zen
í
, v n
ě
m
ž
se uplatn
í
v
š
echny z
á
sady soudn
í
ho rozhodov
á
n
í
podle z
á
kona v souladu s
ú
stavn
í
mi principy.
“
26. Podle
§
265i odst. 1 p
í
sm. b) tr.
ř
. Nejvy
šší
soud dovol
á
n
í
odm
í
tne, bylo-li pod
á
no z jin
é
ho d
ů
vodu, ne
ž
je uveden v
§
265b tr.
ř
. Jeliko
ž
Nejvy
šší
soud v posuzovan
é
v
ě
ci shledal,
ž
e dovol
á
n
í
nebylo pod
á
no z d
ů
vod
ů
stanoven
ý
ch z
á
konem, rozhodl v souladu s
§
265i odst. 1 p
í
sm. b) tr.
ř
. o jeho odm
í
tnut
í
bez v
ě
cn
é
ho projedn
á
n
í
. Za podm
í
nek
§
265r odst. 1 p
í
sm. a) tr.
ř
. tak u
č
inil v neve
ř
ejn
é
m zased
á
n
í
.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 3. 2020
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu