Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4100/2019

26 Cdo 4100/2019-210

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce města Znojmo, se sídlem ve Znojmě, Obroková 1/12, IČO 00293881, zastoupeného Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Fischerova 770/12, proti žalované A. O., narozené XY, bytem ve XY, zastoupené Mgr. Petrou Mrňovou Vojtíškovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Pontassievská 918/1, o zaplacení 136.432 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. září 2019, č. j. -195, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalovaná napadla dovoláním usnesení Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 5. 9. 2019, č. j. -195, kterým potvrdil výrok I. usnesení Okresního soudu ve Znojmě (soud prvního stupně) ze dne 8. 7. 2019, č. j. -177, jímž zastavil řízení ohledně částky 136.432 Kč, neboť v této části vzal žalobce žalobu zpět s odůvodněním, že pohledávka částečně zanikla zaplacením a částečně jejím jednostranným započtením; setrvala jen na zaplacení úroků z prodlení, které kapitalizovala.

Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) přípustné, neboť při posouzení vážnosti důvodů, pro něž žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby nesouhlasila, se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.

Vážné důvody pro vyslovení neúčinnosti zpětvzetí žaloby jsou podle soudní praxe dány především tehdy, jestliže řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu nebo mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany soukromoprávního vztahu anebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální, procesně ekonomický) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto i přes nedostatek vůle žalobce. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení , je třeba vždy učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí soud přihlédnout ke všem rozhodným okolnostem případu. Tuto úvahu soudu lze v rámci přezkumu rozhodnutí zpochybnit jen v případě, je-li zjevně nepřiměřená (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. , ze dne 25. 7. 2003, sp. zn. ).

Soudy nižších stupňů se existencí vážných důvodů na straně žalované zabývaly a jejich závěr, že důvody, pro které žalovaná se zpětvzetím žaloby nesouhlasila, nelze považovat za vážné, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu; jejich úvaha není ani zjevně nepřiměřená.

Závěr soudu, že není na místě rozhodnout o neúčinnosti částečného zpětvzetí žaloby, nijak nepresumuje, zda a jaké pohledávky započtením (pro které vzal žalobce žalobu částečně zpět) opravdu zanikly. Soud se tím bude muset ostatně zabývat již při projednávání zbývající části předmětu řízení (úroků z prodlení). Důvod započtení a následného zpětvzetí (kdo zastavení řízení zavinil, zda bylo vzato zpět pro chování žalované či nikoli) také soud zohlední při rozhodování o náhradě nákladů řízení v konečném rozhodnutí o věci.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 3. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu