Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 198/15

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky CG Holding, s. r. o., se sídlem Praha 2, Anny Letenské 34/7, IČO 246 57 344, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 30, směřující proti výroku č. I rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -196 ze dne 25. 4. 2014 v části potvrzující zamítavý výrok č. II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. -126 ze dne 6. 9. 2013 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 21. 1. 2015, stěžovatelka podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle a y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh bylo zjištěno, že stěžovatelka se žalobou domáhala po České republice - Českém telekomunikačním úřadu zadostiučinění ve výši 108 332,90 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu vzniklou tvrzeným nesprávným úředním postupem žalované, spočívajícím ve skutečnosti, že žalovaná nerozhodla o stěžovatelčiných návrzích ve lhůtě stanovené v , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem č. j. -126 ze dne 6. 9. 2013 žalobu na zadostiučinění v penězích zamítl, podle ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), konstatoval porušení stěžovatelčina práva a nepřiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení. K odvolání podanému stěžovatelkou Městský soud v Praze rozsudkem napadeným ústavní stížností rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil a výrok o nákladech řízení změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit stěžovatelce náklady řízení před soudem prvního stupně; právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků řízení. Proti výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud usnesením č. j. -228 ze dne 12. 11. 2014 odmítl jako nepřípustné.

Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , a to včetně podmínky ustanovení , která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje ( ). Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle nepřípustná.

Jak Ústavní soud zjistil dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 9, stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí nepodala dovolání, ačkoliv o této možnosti byla řádně poučena v napadeném rozhodnutí. Jakkoli zkoumat přípustnost dovolání přísluší pouze Nejvyššímu soudu, domnívá se Ústavní soud, že stěžovatelka v dané věci dovolání podat mohla a měla ( ve spojení s ve znění účinném do 31. 12. 2013). Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že dovolání bylo podáno žalovanou, přičemž nijak nevysvětlila, proč sama možnost podání dovolání nevyužila. Lhůta k podání dovolání přitom již uplynula.

Za této situace nezbývá než konstatovat, že stěžovatelka nevyužila všechny prostředky k ochraně svého práva. Z toho důvodu je nutno ústavní stížnost považovat za návrh ve smyslu ustanovení nepřípustný. Ústavní soud proto ústavní stížnost, aniž by posuzoval její důvodnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. února 2015

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka