Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4511/2018

23 Cdo 4511/2018-336

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D. a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně TechCentrum ZTM s.r.o., identifikační číslo osoby 27702961, se sídlem v Praze 4 – Nusle, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, zastoupené JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti žalované a) České republice – Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj, se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 21, žalované b) M. J., bytem ve XY zastoupené S. M., bytem XY, jako obecným zmocněncem, a žalovanému c) J. L., bytem ve XY, zastoupenému M. J., bytem XY, jako obecným zmocněncem, o ochranu pověsti právnické osoby, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2018, č. j. -250, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby se všichni žalovaní zdrželi tvrzení týkajících se změny sídla žalobkyně a její mateřské společnosti Zbrojovka ZTM a.s., dále tvrzení, že u žalobkyně neexistuje tým výzkumných pracovníků, že místní šetření správce daně probíhalo vždy na sjednaném místě ve XY, že žalobkyně ani zmiňovaná mateřská společnost nevlastní výpočetní techniku a programové vybavení a konečně toho, že žalobkyně neustálými výmluvami oddalovala provedení kontroly dotací. Dále se žalobkyně domáhala, aby žalovaní byli povinni na vlastní náklady zveřejnit v magazínu Zlínský deník omluvu v žalobkyní určeném znění a tuto omluvu také doručit Policii ČR, konkrétně Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování. Žalobkyně rovněž požadovala, aby žalovaným a) a b) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 40 000 Kč a aby žalovanému c) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč. Své nároky žalobkyně založila na tvrzeném zásahu do jejího práva na ochranu pověsti právnické osoby.

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací napadeným rozhodnutím potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2017, č. j. -119, kterým byla žaloba zamítnuta (výrok I napadeného rozhodnutí), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozhodnutí).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně v plném rozsahu dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “, uplatňujíce dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci dle ustanovení

Žalovaní z důvodů, které ve svých vyjádřeních blíže rozvádějí, považují dovolání za nedůvodné a navrhují je zamítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se dále zabýval tím, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením

Ohledně námitek týkajících se nesprávného posouzení otázek, zda může být šíření nepravdivých informací zaměstnanci státního orgánu považováno za plnění pracovních či zákonných povinností, zda lze žalobkyni žalobou na náhradu škody zajistit ochranu osobnosti, a zda bylo možno věc projednat předběžně, žalobkyně neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné ( ). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Dovolání tak v části obsahující výše uvedené námitky trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

U zbývajícího dovolacího důvodu, spočívajícího v otázce, zda jednání státního orgánu, který plní svou zákonnou povinnost, lze vždy považovat za správný úřední postup, žalobkyně uvádí, že se při jejím posouzení odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 11. 6. 2015, č. j. -119.

Žalobkyně však přehlíží, že jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle je nesoulad s judikaturou dovolacího soudu, tedy Nejvyššího soudu jako vrcholného soudního orgánu soustavy obecných soudů rozhodujících v občanském soudním řízení, nikoli Nejvyššího správního soudu, který je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2017, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. ). Řečeno jinak, odkazem na rozpor s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu nelze přípustnost dovolání vymezit. Proto i v této části trpí dovolání žalobkyně vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Pro úplnost pak lze uvést, že dovolací soud rozsah dovolání vymezený žalobkyní tak, že se rozsudek odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.

Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu