Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Nd 518/2019

-71

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Chytrý nájem s.r.o., se sídlem v Chotíkově, č. p. 479, PSČ 330 17, IČO 29158958, zastoupené JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, PSČ 301 00, proti žalovaným 1)L. V., narozené XY, bytem XY, a 2)J. V., narozené XY, bytem XY, o zaplacení směnečné sumy 144 094 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o návrhu druhé žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni předložil podle ustanovení , (dále jen „“), Nejvyššímu soudu návrh druhé žalované, aby věc vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. byla z důvodu vhodnosti přikázána Krajskému soudu v Ostravě.

Druhá žalovaná odůvodnila svou žádost tím, že má bydliště v obvodu Krajského soudu v Ostravě, přičemž cesta ke Krajskému soudu v Plzni je pro ni zatěžující s ohledem na její finanční situaci.

Návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti opírající se o tytéž důvody podala rovněž první žalovaná. S ohledem na to, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1. 3. 2019, č. j. -6, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 1. 3. 2019, zjistil úpadek první žalované a povolil jeho řešení oddlužením, bylo řízení ve věci samé mezi žalobkyní a první žalovanou ze zákona přerušeno od okamžiku zveřejnění tohoto usnesení insolvenčního soudu podle a 3 , o úpadku a způsobech jeho řešení (), jelikož se v dané věci spor týká pohledávky, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou, přičemž žalované vystupují v tomto řízení jako samostatní společníci (srov. ). Co se týče návrhu první žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajský soud v Plzni v předkládací zprávě uvedl, že řízení ohledně tohoto návrhu bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2019, č. j. -44, z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Nejvyšší soud podotýká, že o návrhu první žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti nemohlo být od okamžiku zveřejnění usnesení o úpadku první žalované a o povolení oddlužení z důvodu přerušení řízení ve vztahu k první žalované rozhodováno, přičemž usnesení o zastavení řízení o tomto návrhu první žalované nebylo z důvodu přerušení řízení účinně doručeno.

Žalobkyně s návrhem, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Ostravě, nesouhlasila. Uvedla, že samotná okolnost, že účastník řízení má bydliště mimo obvod příslušného soudu, není okolností odůvodňující bez dalšího přikázání věci jinému soudu podle

Podle věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.

Podle věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Plzni) a Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána, návrh druhé žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení , aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v d, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. ) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. ). K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů; důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

V posuzovaném případě nejsou okolnosti uváděné druhou žalovanou způsobilé odůvodnit přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Krajského soudu v Plzni. Nejvyšší soud opakovaně judikoval (srov. např. usnesení z 5. 11. 2009, sp. zn. ), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. V projednávané věci však s návrhem druhé žalované žalobkyně výslovně nesouhlasila. Přikázat věc jinému soudu z důvodu vhodnosti, s přihlédnutím též k možnostem, jež skýtá ustanovení upravující institut tzv. dožádání, tedy není namístě.

Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů návrhu druhé žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení tomuto soudu nepřikázal.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 3. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu