Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 216/2020

26 Cdo 216/2020-189

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobkyně G.M. Capital, s.r.o., se sídlem v Praze 5, Radotíně, Vrážská 1418, IČO 26182441, zastoupené obecným zmocněncem Ing. Michalem Konečným, bytem v Praze 10, Slibná 203/4, proti žalovanému Š. D., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Robertem Kaše, advokátem se sídlem v Plzni, U Svépomoci 2020/9, o zaplacení 260 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. září 2019, č. j. -166, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. -166, potvrdil rozsudek ze dne 18. 4. 2019, č. j. -141, jímž Okresní soud Plzeň-město (soud prvního stupně) uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 260 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení a vrácení přeplatku na záloze na znalecký posudek; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( -238a ), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle , o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází a nelze jej dovodit ani z jeho obsahu. Dovolatel brojí proti závěrům odvolacího soudu, neformuluje však žádnou právní otázku, na níž je napadené rozhodnutí založeno a kterou by se měl Nejvyšší soud zabývat.

Jeho argumentace směřuje především proti správnosti (úplnosti) skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Námitkami, že soud nesprávně zjistil obsah nájemní smlouvy, zpochybňuje zjištěný skutkový stav, neboť v případě, že soud zjišťuje obsah smlouvy nebo vůli účastníků, jde o skutková zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. ). Těmito námitkami tak uplatnil nepřípustný dovolací důvod (srov. ).

Vytýká-li odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami (neboť se nevypořádal se všemi jeho námitkami), rovněž uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ; k vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné ( - 238a ).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , , a s přihlédnutím k tomu, že náklady spojené s vyjádřením žalobkyně (odkazující na její předchozí podání a omezující se na návrh na zamítnutí dovolání) nelze považovat za účelně vynaložené.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu