Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 430/2020

-513

USNESENÍ

E. Š.

P. H.

, narozenému XY, podnikateli se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Markétou Španihelovou, advokátkou se sídlem v Liberci, 8. března č. 21/13, o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. dubna 2019 č. j. -461, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24.4.2019 č. j. -461 ve výroku o věci samé podle ustanovení odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení , a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.

V rozhodovací praxi dovolacího soudu je všeobecně přijímán závěr, že, může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013 sp. zn. , uveřejněné pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, ročník 2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8 2013 sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2013 sp. zn. ). Způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013 sp. zn. a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Dovolání žalobkyně však jakékoliv údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, postrádá.

Rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr, že pracovní poměr účastníků skončil na základě výpovědi ze strany žalobkyně ke dni 30.11.2012) je ostatně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k okolnostem vylučujícím svobodu vůle srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2012 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2010 sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2019 sp. zn. ; k důsledkům nepodání žaloby podle ustanovení § 72 zák. práce srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.3.1997 sp. zn. , uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, a v něm vyjádřený názor, že nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu, i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Namítá-li žalobkyně, že „soud zcela nehleděl na fakt, že dovolatelka je slabší smluvní stranou a měla by požívat vyšší právní ochrany než zaměstnavatel“, potom přehlíží, že zásadu zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance uvedenou v ustanovení § 1a písm. a) zák. práce nelze chápat odtrženě od jiných základních právních principů a ani ji absolutizovat. Vyjadřuje vyváženou úpravu pracovněprávního vztahu, která má za cíl nejen ochranu zaměstnance, ale respektuje též oprávněné zájmy zaměstnavatele. Žádná ze zásad, které se uplatňují v pracovněprávních vztazích, neospravedlňuje chápání názoru jedné ze smluvních stran pracovněprávních vztahů jako podstatnějšího než mínění strany druhé a aby právní jednání byla posuzována a vykládána příznivěji pro zaměstnance než pro zaměstnavatele. Pokud dovolatelka v řízení neunesla své důkazní břemeno ohledně prokázání rozhodných skutkových tvrzení, nemůže nyní shledávat v právním řešení předmětného sporu (provedeném v řádném soudním řízení) porušení „jejích práv a zájmů“.

Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu rovněž v části, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků. Ani v tomto směru však není dovolání žalobkyně přípustné [srov. ], a proto i v této části Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 3. 2020

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu