Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 109/2018-157

XY29 -157

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně M. S., narozené XY, bytem XY, proti žalovanému Cargo transport s. r. o., se sídlem v Černilově č. p. 396, PSČ 503 43, identifikační číslo osoby 03032345, zastoupenému JUDr. Tomášem Kaplanem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Havlíčkova 404/2, PSČ 500 02, o určení pravosti pohledávky po dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 40 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2018, č. j.40 ICm XY, 101 VSPH XY (:I. Dovolání seodmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 16. listopadu 2016, č. j. KSPH 40 ICm XY, zamítl žalobu, jíž se původní žalobkyně (JUDr. Jiřina Lužová, jako insolvenční správkyně dlužnice M. S.) domáhala vůči původnímu žalovanému (ASBE s. r. o.) určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 576 019,60 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice u insolvenčního soudu pod sp. zn. XY není po právu (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud – vycházeje z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 48/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 48/2018“), a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sen. zn. , které jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená níže, veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, že zesplatněním zůstatku úvěru se stal kapitalizovaný 24% úrok z úvěru (v jehož rozsahu původní žalobkyně, coby insolvenční správkyně, pohledávku popřela) součástí nesplacené jistiny. Proto není na místě aplikovat , o úpadku a způsobech jeho řešení (), a vyloučit tak pohledávku žalovaného z uspokojení.

K námitce týkající se nepřiměřenosti výše úroku (24 % p. a.) odvolací soud uzavřel, že je nutné podle , (dále také jen „“), vycházet ze závěrů vyplývajících z rozhodnutí vydaných v řízení vedeném Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. , a to jak okresním soudem, tak poté Krajským soudem v Praze (jako soudem odvolacím) pod sp. zn. , a následně Nejvyšším soudem pod sp. zn. , podle nichž byly zástavní i úvěrová smlouva uzavřeny platně, a to včetně ujednání o úroku z úvěru ve výši 24 % ročně.

Proti usnesení odvolacího soudu podala původní žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolacím soudem již dříve vyřešené právní otázky, která má být posouzena jinak, přičemž namítá nesprávné právní posouzení odvolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatelka v dovolání především oponuje závěru odvolacího soudu při výkladu , a to tvrzením, že v daném případě tak věřitel (žalovaný) obdrží pohledávku dříve, než by byla konečná doba splatnosti.

Kromě toho dovolatelka namítá, že sjednaný úrok ve výši 24 % p. a. je v daném případě v rozporu s dobrými mravy, přičemž odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. .

V průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 25. května 2018, č. j. XY, připustil, aby do insolvenčního řízení vstoupil na místo věřitele ASBE s. r. o. nabyvatel pohledávky M. M. Následně insolvenční soud usnesením ze dne 12. října 2018, č. j. XY, připustil, aby do insolvenčního řízení vstoupil na místo věřitele M. M. nabyvatel pohledávky A. (nyní po změně obchodní firmy C.). Posledně označený nabyvatel pohledávky vstoupil rovněž na místo původního věřitele (žalovaného) do incidenčního sporu, který se týká nabyté pohledávky ( ). Nejvyšší soud k této skutečnosti přihlédl při označení účastníků řízení v záhlaví tohoto usnesení.

Nejvyšší soud dále nepřehlédl, že insolvenční řízení na majetek dlužnice v mezidobí pravomocně skončilo (usnesením ze dne 9. září 2019, č. j. XY, jímž vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení). V souladu s a 5 se tak od skončení insolvenčního řízení považuje předmětný spor za spor o určení pořadí pohledávky pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení a účastnicí řízení se dnem skončení insolvenčního řízení stala místo insolvenční správkyně dlužnice, což se rovněž promítlo též v označení účastníků a předmětu řízení v záhlaví tohoto usnesení.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání, jež může být přípustné jen podle , a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , Nejvyšší soud odmítl podle a 2 jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že v otázce výkladu je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými ve shora zmíněném R 48/2018, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudcích sen. zn. (odvolacím soudem též přiléhavě zmíněném), a ze dne 31. července 2017, sen. zn. , a v usneseních ze dne 28. února 2017, sen. zn. , a ze dne 21. února 2018, sen. zn. .

V označených rozhodnutích Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že tam, kde se před rozhodnutím o úpadku dlužníka stala [podle dohody účastníků smlouvy o půjčce (nebo smlouvy o úvěru)] pro prodlení dlužníka s hrazením dohodnutých splátek půjčky (splátek úvěru) splatnou celá dosud neuhrazená část půjčky (úvěru) i s dohodnutými úroky z půjčky (z úvěru) za celou dobu, po kterou měla být půjčka (úvěr) splácena, a takto kapitalizovaný úrok se stal součástí nesplacené jistiny, není na místě aplikace . Ke dni rozhodnutí o úpadku zde již totiž nejsou žádné „úroky“, jež by po tomto rozhodnutí ještě mohly přirůst k jistině pohledávky jako její příslušenství.

Důvod přistoupit ke změně této ustálené judikatury na základě argumentace obsažené v dovolání Nejvyšší soud neshledal.

K námitce ohledně výše sjednaného úroku (24 % p. a.), kterou dovolatelka považuje za nepřiměřenou a sjednanou v rozporu s dobrými mravy, Nejvyšší soud dodává, že dovolatelka potud pomíjí, že odvolací soud při řešení této otázky podle vyšel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sp. zn. , tedy z rozhodnutí o této předběžné otázce v jiném řízení. Tento závěr odvolacího soudu, tj. správnost aplikace , však dovolatelka v dovolání nijak nezpochybňuje a dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 2. 2020

Mgr. Milan Polášek předseda senátu