Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1913/2019

25 Cdo 1913/2019-184

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. Ž., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem Ovesná 356/7, Ostrava – Nová Bělá, proti žalované: P., se sídlem XY, IČO XY, zastoupená Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Sokolská třída 936/21, Ostrava – Moravská Ostrava, o 2.540.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2018, č. j. -150, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) podle jako nepřípustné odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2018, č. j. -150, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2018, č. j. -110.

Odvolací soud svůj rozsudek ve sporu o ochranu osobnostních práv žalobce, která měla být zasažena tím, že žalovaná v době od roku 2007 do konce roku 2013 převzala jeho obchodní partnery, založil na závěru, že nebylo prokázáno jakékoli jednání žalované, jímž by zasáhla do osobnostních práv žalobce. Navíc uzavřel, že i kdyby žalobcem uplatněný nárok existoval, byl by promlčen a žalovaná v tomto řízení vznesla námitku promlčení. Právo na relutární satisfakci podle , , účinného do 31. 12. 2012 (dále jen „obč. zák.“), podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí době podle obč. zák. Právo žalobce mohlo být uplatněno nejdříve 1. 1. 2014 a nejpozději 1. 1. 2017, žaloba byla však podána až 2. 5. 2017. Žaloba tak musela být zamítnuta již z důvodu promlčení uplatněného nároku.

Žalobce v dovolání namítá, že vznesení námitky promlčení v tomto případě odporuje dobrým mravům a odvolacímu soudu vytýká, že námitku promlčení z tohoto hlediska nehodnotil, čímž způsobil, že jeho rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání zdůraznila, že v dané věci nelze nalézt žádné mimořádné důvody, pro které by bylo možno v souladu s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu pokládat jí vznesenou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy. Odkázala např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. . Popřela, že by snad po dobu plynutí promlčecí doby bránila žalobci nárok uplatnit, či by v něm vyvolávala dojem, že nějaký jeho nárok uspokojí, žalovaná existenci nároku popírá.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), není však přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je tedy dána jen tehdy, jestliže na právní otázce, která byla dle mínění dovolatele odvolacím soudem nesprávně vyřešena, a jejíhož přezkumu se dovolatel domáhá, rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Tento předpoklad však nesplňuje situace, kdy závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku je založen současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, takže řešení právní otázky, předložené dovolacímu přezkumu, se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu nezměněno. Sama okolnost, že jeden z důvodů, na nichž spočívá napadené zamítavé rozhodnutí, neobstojí, nemůže mít vliv na jeho správnost, jestliže druhý důvod „obstojí“, protože jeho správnost nemohla být přezkumu podrobena, jelikož nebyl dovoláním dotčen. V takovém případě není ani zapotřebí se správností důvodu, jenž byl dovoláním napaden, zabývat, neboť na celkový závěr odvolacího soudu nemá vliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod č. 17, případně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2001). Tak je tomu i v dané věci.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá - kromě závěru o promlčení uplatněného nároku – zároveň na závěru, že žalovaná nezasáhla do osobnostních práv žalobce, je zřejmé, že otázka souladnosti námitky promlčení s dobrými mravy, předložená k posouzení dovolacímu soudu, není pro rozhodnutí podstatná, neboť nebyl-li by případný nárok žalobce promlčen, ani tak by mu nebyl přiznán, neboť soudy obou stupňů jej neměly za prokázaný. Mimo to napadené rozhodnutí vůbec nezávisí na posouzení souladu námitky promlčení s dobrými mravy, jelikož odvolací soud se touto otázkou nezabýval a ani k tomu neměl žádného důvodu, neboť z okolností případu se nepodávaly podmínky pro tuto úvahu, ostatně žalobce námitku promlčení (vznesenou žalovanou při prvním jednání před okresním soudem) po celou dobu řízení nekomentoval jinak, než že dle jeho názoru promlčecí doba dosud neuplynula. Proto otázku souladu námitky promlčení s dobrými mravy v tomto sporu nelze mít za otázku, na které by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo podle

Dovolání žalobce tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 2. 2020

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu