Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3589/14

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti 1) Michaela Mádle, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, AK se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, 2) Petry Bubeníkové a 3) Víta Bubeníka, zastoupených Mgr. Janem Lipavským, advokátem, AK se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhali zrušení shora označeného usnesení, jímž Vrchní soud v Praze podle ustanovení tr. řádu ke stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2014 č. j. -2398, jímž byla trestní věc obžalovaných Michaela Mádle, Víta Bubeníka a Petry Bubeníkové, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. vrácena státnímu zástupci k došetření a Krajskému soudu v Hradci Králové uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Stěžovatelé, kteří měli v trestním řízení postavení obžalovaných, byli stíháni pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, obviněný Mádle pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, obvinění Bubeník a Bubeníková podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12 2009. Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdili porušení práva na zákonného soudce, které odůvodnili zpochybněním znaleckého posudku o výši údajně způsobené škody, což je vedlo k závěru o tom, že není postaveno najisto, zda je v jejich věci věcně příslušný krajský nebo okresní soud. Došetření věci v přípravném řízení, jak rozhodl soud prvního stupně, bylo podle nich zcela namístě. K porušení práva na obhajobu stěžovatelé poukázali na usnesení o zahájení trestního stíhání a na obžalobu, z nichž není zcela zřejmé, jakým konkrétním jednáním měli naplnit skutkovou podstatu trestného činu podvodu; obžaloba dokonce vymezila popis skutku eventuálně dvěma možnými způsoby, které jsou navzájem neslučitelné, a stěžovatelé nevědí, proti kterému z nich se mají bránit.

S ústavní stížností stěžovatelé spojili návrh podle zákona č. č. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") na projednání věci mimo pořadí z důvodu její naléhavosti.

Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni , tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.

Podle ustanovení soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995, N 78/4 SbNU 243). Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s y, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů; Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.

Ústavní soud proto až na výjimky, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení (srov. nález

sp. zn.

ze dne 4. 3. 2004, N 34/32 SbNU 321, či snesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006, U 4/40 SbNU 781, usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 8. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 1. 2011, usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 2. 2011 a další dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom dle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že nižší soud je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá ani "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti "skutečně" konečnému rozhodnutí o věci (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 2. 2011).

Podanou ústavní stížností stěžovatelé brojili proti usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto o stížnosti státního zástupce proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla trestní věc stěžovatelů (již podruhé) vrácena státnímu zástupci k došetření. Vrchní soud v Praze posoudil stížnost státního zástupce jako důvodnou se závěrem, že základní skutkové okolnosti byly v přípravném řízení v potřebném rozsahu náležitě objasněny a dílčí došetření, které bude třeba provést ke stanovení výše způsobené škody, není rozsáhlé a nemůže dokazování v hlavním líčení neúměrně či významně zatížit.

S ohledem na to, že věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nejde o konečné rozhodnutí ve věci samé, ale o procesní rozhodnutí, jímž se navrací věc do soudního rozhodovacího procesu, ve kterém mohou stěžovatelé uplatňovat všechna svá práva. Již proto nelze považovat napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze za rozhodnutí [dle písm. d) y], jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, a jako nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení (srov. nálezy

sp. zn.

ze dne 4. 3. 2004, N 34/32 SbNU 321, či

sp. zn.

ze dne 4. 4. 2005, N 72/37 SbNU 23, 31 a další). Výjimečně judikovaná přípustnost ústavní stížnosti i proti kasačnímu rozhodnutí soudu vyššího stupně se v nyní posuzované věci pro skutkovou odlišnost uplatnit nemůže [jde zejména o kasační rozhodnutí v civilních věcech např. nálezy

sp. zn.

ze dne 21. 2. 2012 (N 34/64 SbNU 361; 147/2012 Sb.),

sp. zn.

ze dne 18. 9. 2012, (N 159/66 SbNU 373),

sp. zn.

ze dne 15. 1. 2009 (N 10/52 SbNU 103), nález

sp. zn.

ze dne 18. 9. 2012 (N 159/66 SbNU 373)].

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení. O návrhu na projednání věci mimo pořadí nerozhodoval samostatným usnesením, neboť pro takový postup neshledal důvod.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2015

Milada Tomková, v. r.

soudkyně zpravodajka