Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2/2018

33 Cdo 2/2018-465

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. F., bytem XY, zastoupeného Mgr. Kateřinou Pščolkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Revoluční 1003/3, proti žalovanému M. H., bytem XY, zastoupenému JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem v Táboře, Nerudova 3184, za účasti R. J., bytem XY, vedlejší účastnice na straně žalobce, o nahrazení prohlášení vůle, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 6. 6. 2017, č. j. - 284, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

 je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.664,40 Kč k rukám JUDr. Aleše Janů, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Táboře (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 10. 2016, č. j. -195, nahradil prohlášení vůle žalovaného směřující k uzavření kupní smlouvy s žalobcem týkající se zemědělské stavby bez č. p. stojící na pozemcích st. p. č. XY, st. p. č. XY, st. p. č. XY a st. p. č. XY zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu XY, katastrální pracoviště XY, na LV č. XY pro obec XY, v k. ú. XY. Uzavřel, že žalobce jako vlastník pozemku, na němž je převážná část stavby, má předkupní právo ohledně stavby vůči žalovanému, který je vlastníkem stavby. Povinnost žalovaného učinit žalobci nabídku ke koupi dospěla v souladu s , (dále jen „o. z.“), dne 23. 4. 2015 uzavřením kupní smlouvy mezi žalovaným a V. M.. Nabídka ke koupi, kterou učinil žalovaný žalobci dne 28. 4. 2015, ovšem obsahovala jiné podmínky (zejména cenu), než jaké byly sjednány v kupní smlouvě ze dne 23. 4. 2015. Podle soudu prvního stupně žalovaný porušil předkupní právo žalobce. O úmyslu žalovaného obejít předkupní právo žalobce svědčí i časová souvislost, neboť ve stejný den, kdy byl žalobci předložen návrh na realizaci předkupního práva (28. 4. 2015), žalovaný a V. M. zrušili kupní smlouvu ze dne 23. 4. 2015. Dopisem ze dne 11. 6. 2015 uplatnil žalobce své předkupní právo s výhradou stejných podmínek, za kterých byla uzavřena kupní smlouva ze dne 23. 4. 2015. Následně žalovaný opětovně porušil předkupní právo žalobce, když v září 2015 uzavřel novou kupní smlouvu s V. M. ohledně předmětné stavby, ovšem již za cenu ve výši nabídky učiněné žalobci dne 28. 4. 2015. Žalobce tak má právo, aby s ním žalovaný uzavřel kupní smlouvu ohledně sporné nemovitosti za stejnou cenu, za níž uzavřel původní kupní smlouvu s V. M. v dubnu 2015.

Krajský soud v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 6. 6. 2017, č. j. -284, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Zdůraznil, že pro právní posouzení věci je určující dohoda mezi žalovaným a V. M. ze dne 28. 4. 2015 o zrušení kupní smlouvy uzavřené dne 23. 4. 2015. Nárok na převod vlastnictví ke sporné stavbě nevznikl žalobci samotným uzavřením kupní smlouvy mezi žalovaným a V. M.. Nárok z předkupního práva totiž vzniká až prohlášením oprávněného z předkupního práva, že toto právo uplatňuje. Z uvedeného plyne, že až do doby, než oprávněný z předkupního práva své právo uplatní, mohou účastníci smlouvy její podmínky změnit. Pro nyní souzenou věc to znamená, že neuplatnil-li žalobce své předkupní právo do 28. 4. 2015, nebránilo nic žalovanému a V. M. uzavřenou kupní smlouvu změnit či zrušit. V době, kdy žalobce uplatnil předkupní právo (11. 6. 2015), již kupní smlouva obsahující podmínky, za nichž se převodu vlastnictví domáhal, neexistovala, a tak mu právo na uzavření smlouvy za stejných podmínek nevzniklo. Bez významu je přitom okolnost, že dne 27. 4. 2015 žalovaný obdržel dopis R. J. (v řízení vystupující jako vedlejší účastnice), neboť jí s ohledem na ustanovení § 3059 o. z. předkupní právo nenáleží.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle , (dále jen „ “), neboť podle jeho přesvědčení „částečně závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň (…) jde o vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a dle dovolatele jako taková má být dovolacím soudem posouzena jinak, než ji posoudil odvolací soud.“ Konkretizuje - s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , jeho rozsudek ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , publikovaný pod č. 128/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. , že se odvolací soud při posuzování otázky podmínek nabídky předkupního práva žalobci odchýlil od výše citované judikatury dovolacího soudu. Prosazuje názor, že předmět předkupního práva měl být dovolateli nabídnut za stejných podmínek, jaké byly v kupní smlouvě ze dne 23. 4. 2015, tj. za kupní cenu ve výši 260.000,- Kč a nikoliv za cenu 790.000,- Kč.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 - dále jen „ “ (srov. čl. II. bod 2. ).

Podle , dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu (podmínek nabídky předkupního práva), pomíjí, že závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. či sp. zn. , se v nyní souzené věci neuplatní, jelikož v situaci zrušení kupní smlouvy ze dne 23. 4. 2015 předtím (tj. dne 28. 4. 2015), než žalobce uplatnil své předkupní právo (dne 11. 6. 2015), se citovaná rozhodnutí dovolacího soudu nevyjadřovaly k totožné skutkové situaci; odvolací soud se od citovaných rozhodnutí dovolacího soudu proto nemohl odchýlit.

Má-li dovolatel své dovolání za přípustné pro řešení právní otázky doposud nevyřešené v rozhodovací činnosti dovolacího soudu, tj. „otázky předkupního práva svědčícího vlastníku pozemku, na kterém se nachází stavba v cizím vlastnictví po účinnosti nového ,“ pak nevymezuje žádnou individuální otázku hmotného práva na, jejímž řešení je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, neboť z jím vymezeného požadavku přezkumné činnosti dovolacího soudu není zjistitelné, jaké řešení konkrétní právní otázky zpochybňuje.

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že nezohlednil skutečnost, že ještě před zrušením kupní smlouvy ze dne 23. 4. 2015 J. uplatnila předkupní právo k předmětu sporu, že nereagoval na individuální vnímání souzené věci, že se nevypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí s jeho některými tvrzeními a že se nezabýval otázkou platnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a V. M., pak tím namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přehlíží však, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

Ačkoli dovolatel obsáhle polemizuje s tím, jak odvolací soud rozhodl, ve vztahu k jiným právním otázkám nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání podle Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle s , a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.

Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl ( ).

Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalobce na odklad právní moci, eventuálně vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [ ]. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, dovolání je bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se dovolání jeví jako pravděpodobně úspěšné.

Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení , 2, , , ., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „ “), tj. částkou 9.340,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč ( , 3 advokátního tarifu) a částka 2.024,40 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ( , ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

 Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 27. 2. 2020

JUDr. Václav Duda předseda senátu