Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 913/2018

33 Cdo 913/2018-183

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce J. F., bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Doubkem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Tylova 242, proti žalovaným 1) M. B., bytem XY,a 2) D. B., bytem XY, zastoupeným JUDr. Alexandrou Nováčkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Otmarova 185, o zaplacení 1.380.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 2017, č. j. -150, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 3. 2017, č. j. -122, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku 1.380.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 10. 2017, č. j. -150, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovolání, které mají za přípustné podle , , neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v posuzování y označené jako „smlouva o půjčce finanční hotovosti“ ze dne 10. 5. 2013, kterou tento soud obsahově považoval za privativní novaci podle , (dále jen „obč. zák.“), ačkoliv podle mínění dovolatelů jde (posuzováno opět podle obsahu) o smlouvu o půjčce podle obč. zák. Rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu představovanou rozsudkem ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. , neboť svým výkladem smlouvy uzavřené dne 10. 5. 2013 dotvořil projev vůle smluvních stran, který však v písemném vyhotovení smlouvy není obsažen a je s ním v rozporu.

Žalobce navrhl dovolání pro nepřípustnost odmítnout, popř. jako nedůvodné zamítnout.

Dovolání není přípustné.

Podle , ve znění účinném od 30. 9. 2017 Sb. (srovnej čl. II. bod 2 - dále jen „ “), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zda je tedy dovolání podle přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelé v dovolání označili.

Právní závěr odvolacího soudu o privativní novaci zpochybňují žalovaní námitkami směřujícími proti skutkovým zjištěním učiněným ze smlouvy ze dne 10. 5. 2013. Prosazují totiž závěr, že „tato smlouva neobsahuje žádná výslovná ujednání, která by svědčila o shodné vůli smluvních stran, že by se určitý závazek rušil a nahrazoval novým závazkem formulovaným v této smlouvě.“ Jsou přesvědčeni, že ze smlouvy nevyplývají údaje, které odvolací soud vzal v úvahu; tato námitka nevystihuje dovolací důvod uvedený v , neboť odvolacímu soudu je jí vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, na nichž právní závěr založil. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz ) - dále jen „obč. zák.“, jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit; pro dovolací soud je závazný. Argumentují-li dovolatelé v tomto směru nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (z jejich skutkové verze), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že neexistuje platný ručitelský závazek, který měl být založen jejich ručitelským prohlášením ze dne 10. 5. 2013.Protože jde o skutkovou námitku, nebylo třeba konfrontovat rozhodnutí odvolacího soudu s judikaturou Nejvyššího soudu vyjadřující se k výkladu právního úkonu ( obč. zák.), které se žalovaní dovolávají.

Ve vztahu k jiným právním otázkám dovolatelé nevymezili předpoklady přípustnosti dovolání podle Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle , a nahrazoval tak plnění jejich procesní povinnosti.

Protože dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl ( ).

Pro úplnost nutno uvést, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalobci, který by podle , , a měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jež bylo sepsáno advokátem, nelze považovat za účelně vynaložené. Právo na náhradu nákladů procesně úspěšného účastníka řízení ve smyslu dopadá jen na takové jeho náklady, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Není rozumného důvodu, aby účastník dovolacího řízení, jehož dovolání bylo odmítnuto, hradil protistraně i jiné, než jen účelně vynaložené náklady. Sepis vyjádření k dovolání, jako úkon právní služby, není účelně vynaloženým nákladem, neobsahuje-li vyjádření polemiku s dovolatelem tvrzenými předpoklady přípustnosti dovolání podle či s vymezením důvodu dovolání podle a 3 , ale pouze rekapituluje skutkovou podstatu sporu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 1. 2020

JUDr. Václav Duda předseda senátu